Rodák z Plané nad Lužnicí se poprvé setkal s divadlem jako dítě v Děčíně, kam se s rodiči přestěhoval. Zde byl svědkem jedné ze zlomových kapitol naší historie - vystěhovávání českého pohraničí. Žil poté v Praze a tam si udělal jasno o svém budoucím povolání. Jak vyprávěl, rozhodnutí stát se hercem padlo prakticky v jednom okamžiku.
"O Vánocích roku 1941 jsme byli s babičkou na filmu režiséra Čápa Babička. Herecký výkon Terezie Brzkové byl takový, že zásadně ovlivnil absolutně celou moji generaci. Takže 26. prosince v 19 hodin, kdy skončilo představení, jsem byl rozhodnut, že budu filmový herec. Nikdy v životě jsem na zážitek z toho filmu nezapomněl. Protože Terezie Brzková léta působila v Plzni, tak jsem se po listopadu 1989 zasadil o to, aby jedna plzeňská ulice nesla jméno této vynikající herečky," vzpomínal Jaroslav Choc v jednom z rozhovorů.
V Praze studoval divadelní fakultu AMU v letech 1949 - 1953. Jeho pedagogy byly takové osobnosti, jako Jan Pivec nebo Karel Höger. Také Jaroslav Choc se stal výtečným divadelním hercem, ale zná jej široká veřejnost díky televizní obrazovce, na níž se objevil v několika filmech.
Za dob studií hostoval v Národním divadle, ovšem po tříletém působení v Teplicích nastoupil do plzeňského angažmá, kterému pak už zůstal věrný. Debutoval rolí Důstojníka v Rolandově hře Morituri a za čtyřicet let svého angažmá ztvárnil v Divadle J. K. Tyla téměř 150 postav a to nejen na poli činoherním, ale díky svému výraznému hlasu hostoval i v operetních inscenacích.
Do povědomí diváků se zapsal především jako Tobiáš Říhal ve Večeru tříkrálovém, Robert Chiltern v Ideálním manželovi či Roy Hubley v Apartmá 719. Jeho nejslavnější rolí byl rytíř John Falstaff ve volné kompozici z her Williama Shakespeara Falstaff a králové. Organicky tady spojil tragické i komediální rysy svého nehrdinského hrdiny. Jeho Falstaff byl okouzlující společník a moudrý pozorovatel života, ale současně i vyžírka, cynik a švindlíř.
V operetním souboru, kde často hostoval, ztvárnil i svoji poslední roli na scéně plzeňského divadla - byl jí kancléř hrabě Kounic v Uherské svatbě v roce 1999.
Politik i pedagog
O deset let dříve se ovšem zapsal do povědomí veřejnosti i díky své angažovanosti v listopadových událostech. Svůj charismatický hlas uplatnil nejdříve jako řečník na mítincích a posléze z titulu zastupitele jako člen kulturní a finanční komise magistrátu.
Zkušenosti divadelníka zúročil i jako učitel. Jeho pedagogické schopnosti oceňovali i dlouhá léta studenti Plzeňské konzervatoře.
Poslední rozloučení s Jaroslavem Chocem se uskuteční v pátek 7. října ve 14 hodin ve Velké obřadní síni na Ústředním hřbitově v Plzni.
