Jediným pozitivem sucha je, že balíky trávy viditelné třeba na šumavských loukách se letos zpracují, zatímco v minulých letech často shnily. Nebyl o ně nebyl zájem. Zda to bude jako náhrada stačit, se teprve uvidí.
„Kvůli suchu se konečně začne zkrmovat tráva z luk, jejichž majitelé dostávají dotace na hektar za to, že dvakrát za rok louky posekají,“ uvedl Jan Matějka z České bioplynové asociace.
Podle něj se v některých letech stávalo, že majitelé louky posekali a trávu hodili do lesa nebo balíky s trávou nechali na polích shnít, protože se jim nevyplatilo s nimi něco dělat. „Teď konečně bude tato tráva využitá, protože kvůli suchu získá cenu, která donutí majitele balíky prodávat,“ doplnil Matějka.
To si myslí i Jaroslav Hána, ředitel firmy Meclovská zemědělská z Domažlicka. „Trávu budou majitelé luk prodávat. Dříve vyšel jeden balík zhruba na pět set korun, dnes už je na hodnotě 900 korun a možná se cena dostane na 1 200 až 1 500 korun,“ sdělil Hána s tím, že Meclovská zemědělská nebude muset jako jedna z mála krmiva nakupovat. A to i přesto, že má bioplynovou stanici, kde část kukuřice a píce každoročně končí.
Fakt, že firma zřejmě letos s krmivy vyjde, je dán i tím, že zvyšuje počty krav, které produkují hnůj a kejdu. Hána říká, že ve firmě je živočišná výroba rozhodující.
„Protože pro nás je nejdůležitější hnojit půdu organickou hmotou. Výsledkem je pak vysoký výnos kukuřice jak pro bioplynovou stanici, tak pro zvířata,“ popsal Hána.
Firma má 1 070 krav, což je meziročně o padesát kusů víc. Stádo hodlají Meclovští dále rozšiřovat až na 1 200 krav, což je stav z roku 1988. Vyprodukovaný hnůj a kejda navíc putují i do bioplynové stanice, kde tedy díky tomu nekončí jen kukuřice.
Živočišná výroba pokulhává, pole se nehnojí organickou hmotou
Ne každý se ale podle Hány se základním zemědělským pravidlem dostatku organické hmoty v půdě řídí.
„Dnes jsou totiž tisíce zemědělských podniků, které nemají živočišnou výrobu, nehnojí tedy organickou hmotou, pěstují kukuřici a vyvážejí ji do Německa. Může to u nich dopadnout jako na Znojemsku, kde zlikvidovali živočišnou výrobu a místo půdy tam mají Saharu, tedy půdu bez organické hmoty, bez toho, že by na hektaru kromě jiných organismů žilo kolem tuny žížal jako u nás. Je to obrovský problém, který na Znojemsku pochopili pozdě,“ vylíčil Hána.
A jak dlouho podle něj může trvat, než se z půdy stane hmota bez života? „Pokud nedodávají organickou hmotu, je to otázka pěti, deseti let,“ sdělil Hána.
Stavěly se primitivní bioplynky, které vyžadují hodně kukuřice
Podle Matějky k degradaci půdy přispěly i bioplynové stanice. „Na vině je, že byly špatně nastaveny podmínky dotace na tato zařízení. Nebyly totiž nastavené technické limity. Kvůli tomu se stavěly primitivní bioplynky, které vyžadují hodně kukuřice. Ta se kvůli tomu pěstuje i na polích, na která nepatří,“ vylíčil Matějka.
Kdyby prý bylo v podmínkách dotace stanoveno, že do zařízení nesmí přijít třeba víc než deset nebo dvacet procent kukuřice, zemědělec by si nakoupil technologii, která je sice dražší, ale je schopná zpracovávat i trávu a další vstupy a nárůst množství kukuřice na polích by nebyl takový.
Pozitivem podle Matějky je, že někteří zemědělci si primitivní technologie upravili a v posledních několika letech podíl kukuřice putující do bioplynek klesl.
V Plzeňském kraji je 49 bioplynových stanic
Statistika poměru kukuřice v bioplynových stanicích ve srovnání s množstvím, které jde na krmení, bude podle Matějky k dispozici odhadem do dvou let. Pracuje na ní Ústav zemědělské ekonomiky a informací.
V Plzeňském kraji je 49 bioplynových stanic, což je čtvrtý nejvyšší počet po Středočeském kraji s 68 zařízeními. Následuje Kraj Vysočina s 66 zařízeními a Jihočeský kraj s 56 bioplynovými stanicemi.
Ročně se v bioplynových zařízeních v Česku vyrobí řádově 85 tisíc gigawatthodin energie. To je zhruba čtvrtina toho, co v Česku vyrobí obnovitelné zdroje a 1,5 procenta z celkové výroby energie, kam patří elektřina a teplo.
Od roku 2013 vznikly v Česku jen dvě bioplynové stanice, ty ale byly zaměřené jen na zpracování odpadu. Na zemědělské stanice už se totiž nepřidělují dotace. A bez nich výstavba nedává ekonomický smysl.
