Ve snímku si zahrají Randy Couture, Bren Foster, Marek Vašut, Vojta Dyk či Denise Richardsová. V české produkci ho natáčí americký režisér Keoni Waxman, který spolu s Milanem Friedrichem také napsal scénář. Ten vznikal na základě skutečných událostí.
Podle Friedricha děj vychází z jeho zážitků. Zabývá se především setkáváním s mimozemskými civilizacemi.
„Kdybych měl děj shrnout jednou větou, řekl bych toto: ‚Pokud někoho milujete tak, že jste ochotní, abyste ho ochránili, na něj zapomenout, je to to nejvíc, co pro něj můžete udělat.‘“ říká Friedrich.
Ve sci-fi filmu si zahrají... |
Tým má nyní za sebou polovinu natáčení v Česku, konkrétně deset dní. „Jedná se o žánr sci-fi, zhruba polovina scén je nočních, což je velmi náročné. Z mého pohledu to jde ale nad očekávání dobře,“ hodnotí kameraman Martin Štěpánek. Následujících deset dní bude tým pracovat v Praze.
Spokojený je i režisér Waxman, vyhovuje mu práce se smíšeným česko-americkým štábem. „Osvědčilo se nám to. Čeští herci hrají role Čechů a anglicky mluvící zase cizinců, dohromady to dobře funguje a působí to věrohodně,“ říká.
Příběh je o podnikateli v oboru robotiky a fyziky Martinovi (Bren Foster), jehož dceru unesou mimozemšťané. Martin musí využít všechny své znalosti a zkušenosti, aby dceru našel a zjistil, proč byla unesena. Pronásleduje ho přitom šéf tajné vládní organizace Bowie (Randy Couture) a pomáhá mu cizí žena Jo (Denise Richardsová).
„Jsem velký fanoušek sci-fi žánru, za patnáct let své herecké kariéry jsem neměl příležitost si v takovém filmu zahrát,“ vysvětluje několikanásobný zápasnický šampion Randy Couture, proč nabídku přijal. Zaujal jej i scénář snímku.
To Marek Vašut prý scénář jen prolistoval. Rozhodlo právě to, že jednou z hvězd filmu bude Randy Couture. „Navíc jsem od osmi let chtěl být kosmonautem, měl jsem přečtenou veškerou literaturu science fiction. Nebylo co řešit,“ osvětluje Vašut.
Natáčení filmu se zčásti odehrálo také v Atom Muzeu v Brdech, v podzemním bunkru. „Je to zvláštní prostor, přesto se tu všichni herci chovali naprosto přirozeně,“ pochvaloval si Václav Vítovec z Nadace Železná opona.
