Čapí příběh začal v jižních Čechách v roce 2009. V obci Štěkeň u Strakonic tehdy lidé postavili čápům bílým stožár a na něm umělou hnízdní podložku.
Splnilo se i jejich přání, aby tady čápi zahnízdili. Jenže čapí pár měl toho roku smůlu a jeden z rodičů přišel v době sezení na vejcích o život. Lidé ho našli mrtvého na poli.
Kvůli tomu hrozilo, že když bude zbylý rodič odlétat pro potravu, mláďata z hnízda vyhodí jiný čáp a hnízdo obsadí. Navíc za takových podmínek nejsou čápata chráněna před sluncem nebo deštěm a riziko úhynu je podle ornitologů veliké.
Tělocvikář Jiří Vlasák proto tehdy vyšplhal do hnízda, zabalil ještě teplá vejce do ručníku a dal do batohu. Pak putovala do Záchranné stanice živočichů v Makově na Písecku, kde je vyseděla kvočna šéfa stanice Libora Šejny.
"Ve věku asi dvou týdnů jsme si pak tři mláďata převezli k nám do Plzně," popsal šéf plzeňské Záchranné stanice živočichů Karel Makoň s tím, že cílem tehdy bylo, najít pro tři čápíky z Makova adoptivní rodiny.
V červenci 2009 se pak podařilo okroužkovaná mláďata umístit do adoptivních rodin v hnízdech v Tachově, v Souměři a v Draženově.
"S velkým potěšením jsme zjistili přes naši kroužkovací stanici, že mládě z vejce, tělocvikářem dovezené, kolegou Šejnou zachráněné, jeho slípkou vysezené a námi pak úspěšně adoptované do hnízda v Draženově, hnízdilo letos u sousedů v Německu," řekl Makoň.
Jeho tvrzení dokládají i informace od německých ornitologů, kteří zmíněného čápa celkem po 1 460 dnech od kroužkování dvakrát odečetli přímo na hnízdě v městečku Burgliebenau v regionu Sachsen-Anhalt.
