Co vlastně převodovky z Plzně na ropných plošinách dělají?
Je to zařízení, které zajišťuje polohování ropné plošiny. Zvednutí nebo snížení - podle toho, v jaké fázi těžba z moře právě je. Ropné plošiny mají tři nebo čtyři nohy a na každé je 12 až 18 takových převodovek. Zvláštností téhle převodovky je, že se téměř netočí - má životnost 2000 hodin počítanou na dvacet let. Pootočí se, dostane plošinu do požadované výšky, pak se uzamkne a je třeba tři měsíce v jedné poloze. U takového stroje, který pracuje jen minimálně, je náročné zajistit, aby nerezivěl, aby byl dostatečně staticky pevný. Je to úplný opak toho, co běžně děláme. Normálně převodovky běží celé dny a roky a řeší se úplně jiné problémy.
Je to unikátní zakázka nebo nový zajímavý směr pro podnik, který je nástupcem závodu Ozubená kola někdejší Škodovky?
Máme zakázku pro tři projekty, celkem na 150 převodovek. Ale už jsme získali opci na dalších 54 kusů na příští rok. A máme výhled do roku 2015, kdy bychom mohli vyrábět až 400 převodovek. Což je krásné, ale my nechceme být závislí na jediném zákazníkovi. Jednáme s ještě většími hráči, než jsou naši holandští partneři.
Kdysi se tu dělaly převodovky pro mlýny v cementárnách a cukrovarech. Tahle tradice pokračuje?
Hlavní obory jsou pro nás těžba ropy a plynu a pak energetika - vyrábíme převodovky pro turbíny a kompresory. Tyhle dva obory tvoří 70 procent obratu a zakázky nám přibývají. Třetí oblast, která má ale výkyvy, je zpracování nerostů - tedy cementárny a doly. Je hodně závislá na stavebnictví a veřejných zakázkách. Třeba při olympiádách rostou velké investiční stavby a je větší spotřeba cementu, betonu, asfaltu. Pak zřetelně roste i poptávka po zařízeních, která vyrábíme my pro zpracovatele.
Poznali jste na ruském trhu, že bude olympiáda v Soči?
Tam jsme začali pronikat, když už byly věci kolem olympiády v plném proudu. Ale v Rusku bude mistrovství světa ve fotbale v roce 2018, a to určitě stavební investice vyvolá. A ruské cementárny jsou 30 až 40 let staré, na jejich obnově bychom se rádi podíleli. Rusko je pro nás ale nejzajímavější v energetice. Založili jsme své zastoupení v Moskvě, časem tam chceme vybudovat i servisní středisko. Je to hodně perspektivní trh. Budu se muset učit další jazyk. Ruštinu jsem zažil jen pár let na základní škole.
Kam jinam ještě převodovky vyvážíte?
Naši odběratelé jsou často nadnárodní firmy, takže téměř do celého světa. Nejvíc cementáren je dnes v Turecku, na středním Východě a v Jižní Americe. A pak v Číně, ale to je zvláštní trh. S velkými hráči ve jmenovaných oblastech spolupracujeme a máme tam zakázky. Co se těžby ropy a plynu týče, jsou dvě hlavní oblasti: Norsko, respektive Skandinávie, a pak Singapur a Korea. Neorané pole je celá Afrika, je tam budoucnost. Dodávali jsme už převodovky do Tanzanie, do Konga, do Súdánu, Tunisu, Egypta, ale v podstatě tam začínáme.
Převodovka, kterou Wikov vyrobil pro největší větrnou elektrárnu světa v Číně.
Na vývoz jde podle toho, co říkáte, asi většina výrobků.
Export tvoří zhruba 80 procent produkce. Z toho většinu vyvážíme přímo my, menší část jiné české firmy ve větších celcích jako naši odběratelé. Zbylých 20 procent výroby, která končí na tuzemském trhu, jsou převodovky pro české doly, pro chemičky a pro ČEZ.
Kolik lidí v Plzni zaměstnáváte?
Máme 176 zaměstnanců. Před třemi lety, když se v našich oborech začala projevovat krize, klesl obrat na 380 milionů korun a zaměstnanců jsme mohli mít jen 150, ale poslední rok či dva tržby opět stoupají. Loni to bylo 460 milionů, letos 520. Očekáváme, že se napřesrok můžeme dostat až na 800 - 900 milionů korun. Je to veliký objem práce. Počítáme s nákupy strojů - během příštích tří let chceme rozšířit výrobní kapacity. Využijeme další prostory, dosud nevýrobní. A s tím poroste i počet pracovních míst.
Můžete se ještě rozšiřovat v areálu bývalé Škodovky? A jak se vám tu vlastně existuje?
Naštěstí ještě nevyužité prostory máme, jak v našem objektu, tak třeba sklad bývalé nářaďovny. Co se týče existence v areálu - už jsme si s majitelem celé naší skupiny panem Wichterlem říkali, že kdybychom kdysi stavěli na zelené louce a byli svými pány, tak se nám teď lépe dýchá. Stěhovat se kvůli tomu nebudeme, ale určitě by šlo podmínky v rámci areálu Škoda nastavit rozumněji.
Nedá se přehlédnout, že továrna prokoukla. Má opravenou fasádu, nová okna.
To je chlouba majitele, pana Wichterleho. Dbá na to a potrpí si na detaily. Našli jsme původní dokumentaci z doby před 50 až 60 lety. Základy jsou sice ještě o půl století starší, ale budova se po bombardování na konci 2. světové války stavěla znovu. Na základě starých výkresů jsme opravovali výrobní i kancelářské prostory. Krize nás trochu přibrzdila. Ale děláme to důkladně - třeba nová okna v průčelí továrny jsou dubová, to není žádný plast, byť jsou to složitá okna se spoustou malých rámečků. Barva fasády je původní písková, nechali jsme přiznat i cihly. Teď chystáme opravu světlíků ve střeše tak, aby byl zachován původní vzhled tovární haly. Ale abychom udělali celý objekt, to by stálo nejméně 40 milionů korun.
