Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Najednou přišla velká svoboda a někteří kantoři nevěděli, co učit

  8:52aktualizováno  8:52
Když v roce 1985 začínal učit, obavy měl. Jednou z jeho aprobací byl totiž dějepis a Petr Halajčuk věděl, že bude muset svým studentům přiblížit i události, které vládnoucí režim interpretoval odlišně, než jak tomu ve skutečnosti bylo.
Po roce 1989 měli učitelé k dispozici spoustu materiálů z exilu, připravovaly se nové učebnice. Ilustrační foto

Po roce 1989 měli učitelé k dispozici spoustu materiálů z exilu, připravovaly se nové učebnice. Ilustrační foto | foto: Ondřej Littera, MAFRA

„Obavy samozřejmě existovaly, ale pro mě tím nejdůležitějším v té době byl vnitřní hlas, moje svědomí,“ zamýšlí se dnes nad svými kantorskými začátky třiapadesátiletý Halajčuk.

Listopad 1989

Jak na něj vzpomíná učitel Petr Halajčuk?

Bylo to veliké překvapení a ohromná úleva. Já jsem tu dobu měl spojenou ještě s jednou věcí. Můj otec zažil 17. listopad 1939, kdy jej gestapo zatklo na pražské Hlávkově koleji. Viděl, že studenti znovu o něco usilují. 

Pamatuju, že na základní škole, kde jsem učil, byl zvlášť v těch prvních dnech tlak na to, aby se mezi dětmi nešířily informace a abychom třeba nenosili trikolory. To jsem odmítl, ale necítil jsem se hrdinou. Myslím, že kantor má jít trochu jinou cestou, než jen cosi kázat. Důležitější je osobní postoj. 

V tom roce 1985, kdy jsem nastupoval na základní školu, jsme neměli tušení, že za čtyři roky v průběhu několika týdnů režim padne. Bylo to úžasné. 

V posledním roce studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se Halajčuk sešel se svými třemi spolužáky. Řešili, jak se vyrovnat s tím, že žijí v režimu, s nímž nesouhlasí a vůči němuž mají výhrady. „Bylo jasné, že pokud někteří z nás chtěli dělat to, co chtěli, museli by přistoupit k určitému ústupku vůči režimu. Samozřejmě každý má tu hranici někde jinde, my jsme se ale shodli, že je pro nás nepřijatelná takzvaná rudá knížka,“ líčí Halajčuk.

A kvůli tomu on sám nastoupil jako učitel na základní školu. I přesto, že se původně chtěl věnovat historii odborně. Nejprve učil v Plzni na Slovanech, později na Lochotíně. Zpočátku šla výuka snadno, začínal od pravěku a žádné ideologické rozpory zde tedy nehrozily. Dostal se však i ke spornějším tématům.

„Dějiny 20. století byly v učebnicích vlastně jen dějinami sjezdů komunistické strany,“ přibližuje pedagog a dodává, že výuka dějepisu před rokem 1989 byla navíc velice striktně daná osnovami a metodickými příručkami tak, aby se na všech školách ve stejnou dobu vyučovalo stejné téma.

„Záleželo na kantorovi, na jeho možnostech, ale i na jeho strachu, jestli dokázal do výkladu přidat i něco navíc,“ popisuje Halajčuk. A jak se to dařilo jemu? „To by měli posoudit mí tehdejší žáci. Já jsem se s tím snažil srovnat ve svém svědomí. Ale přiznám se, že si úplně všechno nepamatuju,“ říká Petr Halajčuk. 

Přidává však alespoň jeden případ: Plzeň a osvobození americkou armádou. V učebnicích dějepisu o Američanech samozřejmě nebylo nic, kantor to však dětem řekl. „Nenarazil jsem s tím,“ konstatuje Halajčuk. 

Ruštinu jsem vždy bral pouze jako jazyk

Hodin dějepisu učil poskrovnu, většinu úvazku tvořily „dílny“ a ruský jazyk, jeho druhý předmět aprobace. Ten si zvolil z čistě pragmatických důvodů. Po studiu historie toužil, věděl však, že se svým profilem se na jednooborovou historii nedostane a že na ruštinu byl převis nejnižší. Navíc mu jazyky šly dobře.

„Já jsem bral ruštinu vždy jen jako jazyk. I když samozřejmě mohla být zdrojem ideologické manipulace. Snažil jsem se to aspoň trochu eliminovat a soustředit se na to, aby se děti naučily ten jazyk jako každý jiný,“ krčí rameny.

Krátce po listopadu 1989 o tento předmět přišel, ruský jazyk se vyučovat přestal, dočasně jej tedy nahradil němčinou. A změnilo se toho samozřejmě i spoustu dalšího – na něj, podobně jako na další učitele dějepisu, základů společenských věd a občanské nauky čekalo proměn nejvíc.

Najednou tu bylo spoustu materiálů z exilu, připravovaly se nové učebnice, postupně také nové osnovy a hlavně tu byla obrovská svoboda. Paradoxně některým kantorům to dělalo spíš těžkou hlavu.

„Vzpomínám si na ten zmatek v duších pedagogů, kteří byli zvyklí jet podle osnov hodinu po hodině, stránku po stránce. Najednou tu byl obrovský prostor a spousta lidí na to nebyla připravená,“ připouští Halajčuk.

Pro příklad uvádí jedno setkání učitelů dějepisu krátce po revoluci. Jeden jeho spolužák tu prezentoval možné materiály k výuce pro dobu, než budou hotové nové učebnice: knížky z exilu i začátky domácí produkce. Na to se z publika ozvalo: To je hezké, ale řekněte nám, co máme učit. „To jsem nevydržel a řekl, že máme všichni vysokoškolské diplomy a k tomu navíc teď i tu svobodu. A to bychom měli využít,“ vzpomíná Halajčuk.

Sám prý využíval s oblibou právě exilovou literaturu. Zmiňuje například Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu od Pavla Tigrida.

Halajčuk vyučuje dějepis dodnes. V roce 1992 nastoupil na nově založené Církevní gymnázium, na němž působí dosud. Je rád, že se tu dějepisu věnuje dostatečná pozornost a že může výuku různě zpestřit, mimo jiné i besedami s pamětníky. 

A které historické okamžiky předává svým studentům nejraději? Za klíčové považuje téma holocaustu, totalitních režimů, jejich srovnání a vývoje. Samozřejmě také s důrazem na české dějiny. 



Nejčtenější

Kauza plzeňského gólu. Proč ho videorozhodčí nechal uznat

Michael Krmenčík z Plzně vykouzlil na tváři úlevnou grimasu, z dorážky překonal...

V případu uznaného gólu plzeňských fotbalistů, kterému předcházel těsný ofsajd, se objevily "polehčující" okolnosti....

Rychlost byla fatální. Zemřelý řidič měl na tachometru víc než 160

Tragická nehoda mezi Kralovicemi a Plasy, řidič osobního vozu srážku nepřežil.

Policisté odložili vyšetřování loňské tragické nehody, při které se osobní auto „zapíchlo“ do motoru kamionu na silnici...



Událost po 75 letech. Tři ligové týmy vyhrály první čtyři zápasy

Spartan Guélor Kanga (vlevo) v souboji s teplickým Jakubem Horou.

Sparta dvanáct bodů, Slavia i Plzeň také. Fotbalová liga prožívá historickou událost, pětasedmdesát let se nestalo, aby...

VIDEO: Vandal vyryl na vůz fotbalisty Limberského skoro třímetrovou rýhu

Vandal vyryl na vůz fotbalisty Limberského skoro třímetrovou rýhu

Přes dva a půl metru dlouhý vryp udělal do boku auta fotbalisty Davida Limberského muž s taškou v ruce. Při činu v...

V armádě byl teprve tři roky. Na své první misi přišel Patrik o život

V kapli v Mokrouších na Plzeňsku je pod křížem pietní místo připomínající oběť...

Čtyřiadvacetiletý desátník Patrik Štěpánek z Mokroušů na Plzeňsku odjel v polovině dubna na svoji první vojenskou misi...

Další z rubriky

Po 42 letech v čele Dobříče na Plzeňsku starosta už kandidovat nebude

Končící starosta Dobříče na Plzeňsku Václav Lomička (9. srpna 2018)

Starosta rekordman se loučí s funkcí. „Domnívám se, že 42 let je dostatečně dlouhé období,“ říká Václav Lomička z...

Při slavnostech sloužil mši kardinál Duka, připomněl historii Chodů

Poutní mši u kostela na vrchu Vavřineček, která je součástí Chodských...

Tóny dudácké muziky, vůně pravých chodských koláčů, ukázky lidových řemesel. Taková byla atmosféra 64. ročníku...

VIDEO: Vandal vyryl na vůz fotbalisty Limberského skoro třímetrovou rýhu

Vandal vyryl na vůz fotbalisty Limberského skoro třímetrovou rýhu

Přes dva a půl metru dlouhý vryp udělal do boku auta fotbalisty Davida Limberského muž s taškou v ruce. Při činu v...

Provident Financial s.r.o.
Specialista péče o zákazníky v terénu

Provident Financial s.r.o.
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj

Najdete na iDNES.cz