Romana Němečková ze Západočeského muzea upravuje expozici s poustevníkem.

Romana Němečková ze Západočeského muzea upravuje expozici s poustevníkem. | foto: Martin Polívka, MAFRA

Unikátní výstava ukazuje, jak kdysi v Plzeňském kraji žili poustevníci

  • 0
Na kterých místech Plzeňského kraje bývala obydlí poustevníků. Jací lidé to byli, jak žili a jaké legendy či pověsti se o nich vyprávějí. To se dozvědí návštěvníci výstavy v Muzeu církevního umění plzeňské diecéze, která potrvá až do 1. června.

Expozice ukazuje téměř pět desítek nejvýznamnějších pousteven na území Plzeňského kraje. Představená místa jsou spojena s působením poustevníků od legendických postav přes rozmach barokního poustevnictví až po místa spojená s romantismem.

K vidění jsou rovněž předměty z muzejních sbírek, které odkazují na významné světce spojené s fenoménem poustevnictví, například svatého Jana Křtitele či svatého Prokopa.

Velkým lákadlem bude ukázka interiéru poustevny, který je zapůjčen z rekonstruované romantické poustevny v lochotínském parku v Plzni od sdružení Maják Plzeň. Je dílem studentů SSUPŠ Zámeček a akademického malíře Jaroslava Šindeláře.

Celkový počet pousteven v kraji dosahuje podle kurátora výstavy Luďka Krčmáře 105, představena je tedy méně než polovina z nich. "Ty prezentované jsou ty nejhezčí a zároveň ty, z nichž se dosud něco zachovalo, kde případný návštěvník něco spatří," říká Krčmář.

Připomíná, že existovaly také krásné a historicky doložené poustevny, do současnosti se z nich však už nic nedochovalo.

Krčmář by doporučil k návštěvě například poustevnu stojící na Bolfánku nad Chudenicemi. "Dodnes stojí a dokonce se z ní stala restaurace U poustevníka," přidává zajímavost Krčmář.

Také vzpomíná, jak hledal romantickou poustevnu ve Zvíkovci. "Věděli jsme, že tam někde poustevník žil v jeskyňce. Když jsem se prodral křovím, opravdu tam byla," líčí Luděk Krčmář.

Připomněl také příběh legendického poustevníka ze Strašína, který se modlil za to, aby spatřil Pannu Marii. Ona se mu opravdu zjevila, na důkaz své přítomnosti píchla prstem do skály a odsud vytryskl pramen.

Písemné prameny datují v českých zemích poustevnictví už do 16. století, ojediněle i dřív. "Hlavně na Šumavě a v Českém lese sloužily poustevny v 13. a 14. století v podstatě jako motoresty. Když přes ně šel poutník, byla to jeho poslední šance, kde mohl přespat nebo se najíst," přibližuje Petr Rožmberský, který je spoluautorem textové části výstavy.

Poustevníci přebývali zpravidla u kaple či kostelíku, o něž se starali. Za to dostávali buď přímo peníze, nebo příděl potravin. "Nabízením noclehu a jídla si přivydělávali," vysvětluje Rožmberský.

Díla z výtvarné soutěže na téma "Těžký život poustevníka". Muzeum ji vypsalo pro žáky a studenty základních a středních škol.

Právě množstvím pousteven na Šumavě a v Českém lese by podle Rožmberského mohl být Plzeňský kraj specifický. "Řekl bych, že jich tam bylo víc. Dokonce se ví, že ve svaté Kateřině za Přimdou se setkal jeden náš český panovník s německým císařem. Potkali se na hranicích a tohle byl jediný domek, kde mohli jednat," upozorňuje Rožmberský.

Součástí výstavy je prezentace výtvarné soutěže na téma "Těžký život poustevníka". Tu vypsalo Západočeské muzeum v Plzni pro žáky a studenty základních a středních škol.

"Zúčastnilo se jí celkem sedm škol, nejmladšími účastníky byli prvňáčci. Vystavili jsme všechny předměty," sdělila Denisa Brejchová ze Západočeského muzea, která má na starost vzdělávací programy pro veřejnost a spolupráci se školami.

Ve stejnou dobu vychází také publikace nazvaná Poustevníci, poustevny a pouště v Plzeňském kraji, jejímiž autory jsou Luděk Krčmář a Petr Rožmberský. Kniha shrnuje jejich dlouholeté bádání.

V úvodní části představí laické i odborné veřejnosti fenomén a dějiny poustevnictví všeobecně, hlavní částí publikace je však katalog pousteven s bohatou obrazovou dokumentací všech 105 lokalit. Od míst a poustevníků známých pouze z pověstí až po dosud stojící objekty pousteven.

Výstava potrvá do 1. června, 17. dubna a 15. května jsou od 17 hodin připraveny odborné přednášky.