Lebka Křemílka i skalp Yettiho. Z kůže i kostí vznikají morbidní dílka

  • 2
Srdce všech, kteří mají rádi tak trochu morbidní umění, potěší prapodivné výtvory západočeského umělce Dalibora Nesnídala. Z jeho dílny pochází například relikviář Křemílka a Vochomůrky, lebka Ptáka Noha nebo mumie faraonova veslaře.

Díla Dalibora Nechvátala jsou nyní k vidění v Tachově na výstavě nazvané Kabinet kuriozit. „Tyto věci se poněkud odlišují od mých běžných prací, které většinou prodávám. Vzniklo to tak, že jsem měl doma nějaké suvenýry z cest, které se daly použít. A tak jsem si řekl, že je využiji takto,“ vysvětluje Dalibor Nesnídal.

Podivuhodnosti, mezi něž patří také lebka princezny se zlatou hvězdou na čele, skalp Yettiho, kostra člověka dřevěného, lebka Ptáka Noha nebo mumie faraonova veslaře, prý nejsou na prodej.

„Za prvé je dát z ruky nechci, protože přece jen představují určité vzpomínky. A za druhé je lidé ani moc domů nechtějí. Na výstavě se jim líbí, ale přece jen jsou trochu morbidní,“ dodává Nesnídal.

V Tachově jsou k vidění starší věci, ale také několik novinek. „Mezi ně patří třeba dračí zuby nebo maorská tetovaná hlava. To jsou díla, která jsem vyráběl speciálně pro Kabinet kuriozit. Stane se stálou expozicí zámku Štědrá, který se rekonstruuje,“ prozrazuje umělec.

Při tvorbě používá materiály, které si přivezl z cest po světě. Navštívil například Venezuelu nebo Indonésii. V současné době nejčastěji létá na Nový Zéland a do Austrálie. „Žije tam syn s rodinou, takže ho hodně navštěvujeme,“ dodává Nesnídal.

Výstava Kabinet kuriozit

Důležitou složkou jeho děl jsou třeba řasy, mořské houby, kůže nebo kosti. Ty dodávají exponátům poměrně morbidní vzhled. A také jim přidávají na autentičnosti. Tu zvyšují rovněž realisticky psané popisky.

„Je to účel. Mám hodně rád mystifikaci. Věci, o kterých není jisté, zda jsou skutečné nebo ne,“ sděluje.

Občas se stane, že návštěvníci výstav považují některé její součásti za pravé. „Ano, už jsem to několikrát zaznamenal. Někteří opravdu věří, že je to skutečné. Jiní se zase hádají o to, zda je něco podobného vůbec možné,“ konstatuje umělec. Výstava v Tachově potrvá do 19. března.