Do 27. listopadu je unikátní projekt Advokáti proti totalitě k vidění v plzeňské Studijní a vědecké knihovně. Ukazuje jedinečné předměty: růž na rty a oblíbenou brož advokátky Dagmar Burešové, popelníček na cigaretový popel Otakara Motejla, ale také jeho plášť, ve kterém jako předseda Nejvyššího soudu v Brně vítal v roce 1996 nedávno zemřelou královnu Velké Británie Alžbětu II.
Vzácným artefaktem jsou brýle advokátního koncipienta Jaroslava Borkovce, které měl nasazené při psaní svého posledního dopisu rodině před popravou 5. listopadu 1949. Podle badatelů byl 43letý Borkovec jediným zástupcem advokacie, který za boj proti totalitě zaplatil životem. Byl odsouzen k trestu smrti v jednom z prvních vykonstruovaných politických procesů po únoru 1948 za údajnou přípravu ozbrojeného převratu.
Děkan plzeňské právnické fakulty Stanislav Balík považuje za obrovský úspěch fakulty, že se podařilo s advokátní komorou domluvit výstavu pro Plzeň.
„Je to teprve třetí místo v republice, kde se na ni mohou lidé přijít podívat. Začínala v roce 2019 v sídle advokátní komory v Praze. Než se kvůli covidovým opatřením přesunula do virtuálního prostoru, byla ještě v bývalém vězení na Cejlu v Brně,“ přibližuje Balík.
„Expozici beru jako skvělou příležitost pro Plzeňany i pro naše studenty, aby si udělali představu o vzorech, kterých by se měli držet, o statečných lidech, o advokátech par excellence. Je to navíc zajímavá příležitost uvědomit si, že advokacie hraje velice důležitou roli při ochraně demokracie, při ochraně právního státu, lidských práv,“ dodal bývalý ústavní soudce.
Doplnil, že výstava je i připomenutím advokátů, kteří se obětovali pro klienty, šli za tím, čemu věřili.
„V každé profesi najdete slušné lidi i někoho, kdo to dělá špatně. V žádném případě by se nemělo paušalizovat. Dobrý soudce a dobrý advokát jsou na jedné lodi. Nemělo by to být tak, že pro soudce je advokát nepřítel, ani obráceně. Advokát je lakmusovým papírkem při vypracovávání testu charakteru nějakého režimu nebo společnosti, protože čím je režim více totalitní, tím více mu advokát vadí,“ upozornil Balík.
Příběhy statečných advokátů mapuje kniha
Součástí projektu Advokáti proti totalitě je i stejnojmenná kniha od Petra Tomana a Ondřeje Šebesty, která mapuje příběhy deseti statečných advokátů.
„Autoři stojí i za publikací Nestoři české advokacie, což jsou rozhovory s advokáty, kterým v té době bylo 80 a více let. Zpovídali advokáty, kteří působili před rokem 1989 a podíleli se na obnovení nezávislé advokacie po roce 1989,“ říká Balík.
„Jsou tam rozhovory například s Dagmar Burešovou, která je jednou z deseti osobností v knize Advokáti proti totalitě, je tam i rozhovor s Karlem Čermákem, který byl jedním z hlavních motorů přechodu k nezávislé advokacii. Byl dlouhou dobu předsedou advokátní komory, v roce 2003 se stal ministrem spravedlnosti, po roce rezignoval. Karel Čermák byl navíc prvním, kdo na plzeňské právnické fakultě přednášel právní etiku. Měli jsme spolu velice dobré vztahy. Když přestal učit, obor mi přenechal. Přednáším jej dodnes,“ přibližuje.
K projektu Advokáti proti totalitě se vyjádřil v úvodním slově i bývalý předseda advokátní komory Vladimír Jirousek.
„Jsem hrdý na kolegy, kteří se nikdy svému přesvědčení a advokátnímu slibu nezpronevěřili. Jsem pyšný na to, že jsem měl to štěstí být přítelem jednoho z nich, Otakara Motejla. Fakt, že si tento velikán, jenž z pozice advokáta nastoupil na post ministra spravedlnosti a následně se stal prvním veřejným ochráncem práv, nechal na náhrobku vytesat prosté ‚Otakar Motejl – obhájce‘, je natolik symbolický, že ve své podstatě je onen odkaz sám o sobě významnější, než celé mé úvodní slovo,“ shrnul Jirousek.
