Letošní podzim prožila paní Věra ze Sušice v extrémním strachu. V nemocnici ležely kvůli zápalu plic všechny čtyři její děti. Jedenáctiletému Vojtovi se choroba zkomplikovala v listopadu natolik, že ho začala ohrožovat na životě.
Díky speciální metodě mimotělního okysličování krve zvané ECMO ho zachránili lékaři Kliniky dětského lékařství VFN v Praze. Vojta tak byl jedním z devíti dětí po celé zemi, kterému lékaři z pražské nemocnice pomocí této metody vrátili život.
Zákeřná nemoc začala u Vojty nenápadně - kašel a teploty. Antibiotika nezabírala ani po třech dnech. Naopak - kašel se začal výrazně zhoršovat. „Takový kašel nepamatuji ani u jednoho ze svých dětí,“ líčí Vojtova maminka.
Po několika dnech převezli malého pacienta do nemocnice v Klatovech, kde už lékaři začali tušit, že je jeho stav vážný. Vojtovy problémy způsobovaly bakterie Mycomplasma pneumoniae.
Tato nemoc může být zákeřná hlavně kvůli tomu, že se tyto bakterie běžným laboratorním vyšetřením hůře poznávají a jsou vůči klasické léčbě odolné.
Z okresních nemocnic se Vojta ve vážném stavu dostal do Fakultní nemocnice v Plzni, kde lékaři zahájili umělou plicní ventilaci pomocí přístroje, který pomáhá pacientům dýchat. Jenže Vojtovy plíce byly bakterií příliš oslabené a přístroj paradoxně jeho stav ještě zhoršil.
„Lékaři při této metodě vhánějí vzduch do plic přetlakem. Což může oslabené plíce poškodit,“ vysvětluje lékař Václav Vobruba z Kliniky dětského lékařství VFN v Praze.
Ven, okysličit a zpět do srdce
Vojtovi se v plicích spustil rozsáhlý zánět, který vážně ohrožoval jeho život. Nakonec ho převezli vrtulníkem z Plzně do Prahy, kde jako jediní v Česku provádějí metodu mimotělního okysličování krve - ECMO.
„Pomocí pumpy odvedeme krev širokou kanylou mimo tělo, kde se ve speciálním přístroji - oxygenátoru - okysličí, a je pak ji přivedeme jinou kanylou zpět do těla pacienta. Obě kanyly jsou v tomto případě zavedeny do pravé srdeční síně,“ vysvětluje Vobruba.
Vojta byl napojený na mimotělní okysličování krve celkem šestnáct dní, během nichž si jeho plíce „odpočinuly“. „Tato metoda sama o sobě neléčí. Obrazně řečeno si tím kupujeme čas na to, aby se organismus dal dohromady, než lékaři rozhodnou, co s pacientem dál,“ vysvětluje Vobruba.
Celou dobu se přitom hraje o čas. Nesmí to ale trvat moc dlouho, po třiceti dnech klesá šance na záchranu k nule.
Vojtovy plíce už nyní dýchají dva týdny samy a na Vánoce šel domů.
„Nedá se popsat, jak jsem se v posledních týdnech cítila, nevěděla jsem, jakou šanci má Vojta přežít. Zaháněla jsem černé myšlenky, jak se dalo. Teď jsou to krásné chvíle. Chodí už po chodbě a má lepší barvu v obličeji,“ říká Vojtova maminka, která lékařům z dětského oddělení za záchranu syna moc děkuje.
