Jaký máte politický cíl v krajských volbách?
Přes deset procent hlasů by mohlo být reálných. Jsem skromný, protože situace levici v posledních letech nenahrává.
Tipnete si jako vystudovaný politolog, kolik procent v Plzeňském kraji dostanou ostatní strany?
ANO 25 procent, ODS 15, ČSSD 7, STAN 7, KDU 5,5, SPD 7. S 80procentní pravděpodobností složí koalici ANO a ODS s hejtmanem Romanem Zarzyckým z ANO. ODS na hnutí ANO plive na celostátní úrovni, ale koalici s ním na plzeňské radnici vytvořila. ANO dostalo dopravní podnik, ODS teplárnu.
Dopravní podnik je, pokud vím, městský a teplárna je z většiny také městská.
Já mluvím o sféře vlivu na obrovské zakázky, které v obou podnicích jsou. ANO vyhrálo městské volby a umožnilo Martinu Baxovi z ODS být primátorem. Na kraji to bude obráceně. Zákulisní informace o tom jsou k dispozici.
Není frustrující, že KSČM má minimální koaliční potenciál?
Já si myslím, že nám koaliční potenciál narůstá díky tomu, že vznikají subjekty, které jsou nám v zásadních uzlových bodech hodně podobné. Něco máme společného s Trikolórou Václava Klause mladšího, něco s SPD, něco s ČSSD. Takže z těchto menších stran by se dala sestavit koalice. Tolik menších stran tu totiž dříve nebylo a jejich vliv roste.
Vy jste již dříve pro MF DNES naznačil, že jako na celostátní úrovni podporujete vládu ANO a ČSSD a podpořili byste stejnou koalici i na krajské úrovni. Je to tak?
Teoreticky by to šlo, ale záleží na tom, co tyto strany budou prosazovat. Pokud budou prosazovat takovou sociální politiku, takový přístup ke zdravotnictví jako na celostátní úrovni, jsme ochotni je podpořit i zde.
To, že podporujete vládu, se vám ale moc nevyplácí, když vaše preference padají. Třeba v roce 2002 jste v parlamentních volbách získali téměř 19 procent hlasů, při minulých volbách necelých osm procent hlasů a nyní to vypadá podobně.
Slovo vyplatit nám není vlastní. Na celostátní úrovni se prosazuje náš volební program, a to je pro nás důležitější než úbytek voličů. My neprahneme po funkcích, ale po tom, aby se lidem v této zemi žilo lépe.
Jiří Valenta
|
Může se ale stát, že se přes pětiprocentní hranici vůbec nedostanete.
To se teoreticky stát může, i to bychom dokázali řešit, protože naše strana je stabilizovaná a připravená na budoucnost. Určitě bychom jako komunisté nezanikli. Jsme totiž nejbohatší strana. Po roce 1989 jsme začínali od nuly a dokázali jsme, že hospodařit umíme. Dnes skoro v každém okrese máme jednu nemovitost, zatímco pravicové strany hospodaří tak, že dělají kongresy v pronajatých sálech.
Chcete říci, že jste si peníze našetřili i díky tomu, že jste měli úsporné volební kampaně?
Také. My třeba v kraji nemáme ani jeden billboard. Vylepili jsme nějaké plakáty, oslovíme občany kontaktní kampaní, pošta dvakrát roznese naše letáky. To pro rámcovou informovanost voličů stačí. Nechceme nikoho přemlouvat, někomu lhát.
Teď zacituji z vašeho životopisu. Za minulého režimu jste nemohl studovat vysokou školu, protože vaše matka byla vyhozena z komunistické strany neboli KSČ poté, co se postavila proti vstupu hlavně sovětských vojsk v roce 1968. Pak jste se v roce 1987 stal příslušníkem komunistické politické policie StB.
To není tak úplně pravda. Poté, co jsem nebyl dvakrát přijat na vysokou školu, zvolil jsem alternativu pracovat na kriminálce. Podmínkou byla střední policejní škola SNB (Sbor národní bezpečnosti, pozn. red.), kde jsem byl do poloviny roku 1988. Chtěl jsem studovat i vysokou školu SNB, ale stejně mi bylo řečeno, že to nejde kvůli matce a příbuzným na Západě. Pak mě přidělili k ochrance.
A vy jste tuto pozici u StB dělat nechtěl?
Já jsem se tomu nijak nebránil, neviděl jsem na tom nic špatného.
Na tom, že budete dělat u Státní bezpečnosti? (Jejím úkolem bylo také identifikovat, vyšetřovat a likvidovat oponenty KSČ a komunistického režimu, pozn. red.)
U Státní bezpečnosti nedělali samí vrahové a samí potlačovatelé lidských práv. To je velice zjednodušený černobílý výklad.
Já chápu, že tam někdo musel dělat administrativu, ale část té činnosti nebyla v pořádku.
V mém případě se ale bavíme o čtyřech, možná pěti měsících mé práce tam. Za tuto činnost jsem 30 let popotahovaný. Někteří nesoudní lidé, kteří byli v KSČ, jsou dnes na významných postech v pravicových stranách a mně vyčítají, že jsem byl na pět měsíců přidělený k StB. Já jsem nikdy nebyl straník, s politikou jsem nikdy neměl nic společného. Byl jsem zaměstnanec ministerstva vnitra. Já jsem za minulého režimu nebyl komunista, mě nechtěli do KSČ vzít, do KSČM jsem vstoupil v roce 2004.
Vaše matka byla vyhozena z KSČ, sama asi měla negativní zkušenost z minulého režimu.
Byla řadová komunistka, které se nelíbilo, co se tu dělo.
To chápu, ale zajímá mě, co říká tomu, že její syn doplatil na to, jaký minulý režim byl ke svým oponentům a o téměř 40 let později vstoupí do KSČM, která kontinuitu s minulým režimem nikdy úplně nepřerušila?
To máte pravdu. Matka mi dnes říká, proč se na to, co dělám, nevykašlu.
Proč jste vstoupil zrovna do KSČM?
S mojí minulostí jsem jinam vstoupit nemohl. Důvodem je i to, že jsem rovnostář. Navíc jsem přesvědčený, že demokracie je možná jen ve spojení se socialismem.
Ve vašem životopisu je i to, že jste dosáhl šesti vysokoškolských titulů, Bc. za studium sociální práce na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity v Plzni (ZČU), dále Mgr. za studium na stejné škole, Mgr. za studium kulturní a sociální antropologie na Filosofické fakultě ZČU, PhDr. za studium obecné politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, titul Ing. po studiu oboru veřejná správa České zemědělské univerzity v Praze, titul DBA za studium školy pro manažery. Vynahradil jste si v demokratickém režimu to, že jste nestudoval v minulosti?
Za pět měsíců u StB jsem byl odsunut na internát, kde jsem pracoval jako metodik sociálně patologických jevů. Jinou práci jsem nesehnal.
Mohl jste začít podnikat.
To mohli jen ti, kteří měli peníze. Já jsem neměl nic.
Myslíte bývalé komunisty, kteří si peníze našetřili za minulého režimu.
I komunisté, ale i taxikáři, zelináři, pinglové, z nich se rekrutovali dnešní političtí podnikatelé, kteří propojují politickou a ekonomickou moc. Ale abych se vrátil k otázce - na internátu se pracuje od 15 do 22 večer, zbytek času jsem trávil denním studiem. Na vysokých školách jsem strávil asi 16 let. Výsledkem je to, že když ve Sněmovně k něčemu vystupuji, nejsem za blbce.
Když jste vystudoval tolik škol, jaké je české vysoké školství? Na konci roku 1989 studovalo vysokou školu 15 procent lidí, v roce 2012 to bylo 64 procent. Jedná se o podíl aktuálně studujících ku počtu všech obyvatel ve věku obvyklém pro studium daného stupně školy.
Mělo by to být tak 30 procent vysokoškoláků. Jejich přetlak způsobuje, že studium nemá žádnou kvalitu.
To sebekriticky vztahujete i na sebe?
Samozřejmě, já se nepřeceňuji.
