V souhrnu odtajněných materiálů z 29. září 1989 bylo uvedeno, že na základě rozhodnutí krajského prokurátora byly provedeny domovní prohlídky u Vladimíra Líbala.
„V jejich průběhu bylo nalezeno a zajištěno: Provolání prozatímního koordinačního výboru Hnutí za občanskou svobodu s názvem Principy nové ústavy. Prohlášení V. Líbala k všeobecné amnestii a provedení řetězové hladovky, dopisy a písemnosti týkající se činnosti Mírového klubu J. Lennona, Slovo ke spoluobčanům a další materiály včetně většího množství samizdatové literatury. Nebezpečnost jednání Líbala je posuzována vyšetřovatelem StB,“ stojí v již odtajněné zprávě.
Nyní dvaašedesátiletý Vladimír Líbal si na domovní prohlídky dobře vzpomíná. „Bylo to v období, kdy jsme se stěhovali z Plzně do Klabavy. Vím, že prohlídka byla od pátku do neděle,“ vybavuje si konec září 1989.
Tehdejší příslušníci si pro něj přijeli do práce.
„Nejprve mě vezli do plzeňského bytu v Rubešově ulici, tam v binci ze stěhování nic nenašli. Pak mě odvezli do Klabavy. Byl to konvoj aut. Na stole v pokoji tam ležely asi dva archy s podpisy Charty, Několik vět se čtyřiceti podpisy. Moje žena, aniž by o tom věděla, to v nestřeženou chvíli dokázala stáhnout a schovat pod svetr. Celou prohlídku pak chodila s listinami pod svetrem,“ vzpomíná Líbal. Ani v Klabavě za tři hodiny nic nenašli. Večer odjeli.
Líbalovi řekli, že pro něj přijedou ráno a budou pokračovat ještě na jejich chalupě na Domažlicku. Líbal se později dozvěděl, že Klabava byla tu noc byla doslova obšancovaná.
Až z Domažlicka tajní hlásili nadřízeným, že mají, co hledali. „Měl jsem tam plátěnou tašku. Bylo mi jasné, že bude průšvih. Postavil jsem se před ní, jako že tam nic není. Chtěli abych ustoupil, nakonec mě odstrčili a šli po ní. Začali se jí probírat. Dnes se už tomu směju, ale tehdy to bylo vážné. Kupodivu z toho pak nebylo nic. Asi byl ještě nějaký výslech, ale nezavřeli mne kvůli tomu. Od té doby jsem toho majora neviděl. Později jsem se dozvěděl, že se snad jmenoval Fišer,“ rozpomněl se Vladimír Líbal.
