Příslušníka 312. perutě RAF připomíná v Líních pamětní deska. Vilém Nosek se zde narodil 30. ledna 1916, tedy právě před sto lety.
Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu o něm říká, že jeho životní příběh je zcela jiný než u většiny dalších československých pilotů, kteří sedali do kokpitů stíhaček v barvách britského Královského letectva. Vilém Nosek totiž nepřišel do Anglie jako hotový bojový pilot.
„Byl schopný, byl ceněný a oblíbený letecký mechanik. On si však nakonec prosadil svou, chtěl hlavně létat. Bohužel, nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo,“ říká Rajlich.
O životě Viléma Noska některé informace stále chybějí a zřejmě už navždy zůstanou tajemstvím. Neví se ani to, zda ještě stojí jeho rodný dům.
„Je strašně složité o Vilému Noskovi něco zjistit. Doktor Švec, který pátral po jeho osudu, zjistil asi maximum možného. Víme, že to byl náš rodák, jakým způsobem bojoval, jak zahynul. Ale o jeho předválečném životě v Líních mnoho informací není. Vysvětlení je prosté. Zemřel hodně mladý. Když zahynul, bylo mu 28 let. Víme, že tu chodil do školy, pak byl leteckým mechanikem, odjel do Anglie. Nikdo tehdy netušil, že by mohl být významnou osobností, proto ho nikdo příliš nesledoval,“ vysvětil línský starosta Michal Gotthart.
Na vojně byl Nosek na letišti v Praze-Kbelích
Život Viléma Noska, který byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka, zmínilo ve svých publikacích několik badatelů.
Píše o něm plzeňský historik Karel Foud v knize vzpomínek válečného letce Josefa Prokopce vydané v roce 2009. Podle jeho zjištění chodil Nosek v letech 1922 až 1927 v Líních do obecné školy. V roce 1932 se přestěhoval do Plzně. V letech 1931 až 1935 absolvoval pokračovací školu v oboru písmomalíř.
„Patrně v letech 1935 až 1937 byl členem Západočeského aeroklubu, kde získal první základy pilotního umění. Kromě toho byl i zdatným leteckým mechanikem a své znalosti využil i během prezenční vojenské služby na letišti v pražských Kbelích. Tam nastoupil v roce 1937. Zde absolvoval kurs pro letecké mechaniky a poddůstojnickou školu,“ zjistil Karel Foud.
Po základní vojenské službě zůstal Nosek v armádě jako déle sloužící letecký mechanik. Už v červnu 1939 opustil Československo, přes Polsko se dostal v srpnu lodí do Francie, kde se na pět let upsal cizinecké legii. V září byl odeslán na letiště v Chartres, i tady byl mechanikem. Od května 1940 se jeho jednotka aktivně účastnila bojů s Němci, později odjel do francouzského Alžíru.
Počátkem srpna 1940 se dostal Nosek do Anglie. Vzápětí byl přijat jako letecký mechanik do právě vzniklé československé 312. squadrony Královského letectva. Stále však měl svůj sen. Chtěl létat.
„Kvalifikovaných leteckých mechaniků z první republiky československé letectvo na Západě moc nemělo. Vilém Nosek ale neustále žádal o pilotní výcvik. Chtěl být pilotem, ale všichni velitelé byli proti. Říkali mu, že piloty vycvičí snáze než mechaniky, jako je on, takových moc není. On ale tak dlouho naléhal, až ho do pilotky poslali,“ vysvětluje Rajlich.
V březnu 1942 si Nosek začal plnit sen, který ho o dva roky později stál život. V Anglii prošel výcvikem pro začátečníky, pak byl odeslán do Kanady, kde od prosince 1942 do února následujícího roku absolvoval základní výcvik. Do června 1943 na kanadské základně Medicine Hat prošel pokračovacím výcvikem. V červnu 1943 se stal příslušníkem Královského letectva. Do února 1944 už ale v Anglii byl v pokračovacím výcviku, v květnu 1944 se v hodnosti rotmistra objevil u „své“ 312. squadrony RAF, uvádí historik Karel Foud.
Šestého června 1944 se spojenci vylodili v Normandii. I Vilém Nosek se v kokpitu spitfiru zapojil do operací v bitvách o Normandii. Osudného 11. června 1944 patřil mezi piloty, kteří nad mořem drželi patrolu. Při návratu z ní zahynul.
Toho dne totiž zůstaly spitfiry nad Normandií velice dlouho. „Tehdy to byla velice důležitá patrola. Rozkaz k návratu dostali strašně pozdě. Když se zatáhla obloha, dlouho nevěděli, jestli jsou ještě nad mořem, nebo už nad pevninou,“ shrnuje Jiří Rajlich události, které předcházely Noskově smrti.
Když přišel rozkaz k návratu, pilotům už nezbývalo mnoho paliva. Navíc let komplikoval déšť a mlha. „Pozemní kontrola naváděla čtyři letouny, mezi kterými byl i ten Noskův, na letiště Ford. To ale ve špatné viditelnosti piloti zřejmě nezahlédli a palivo jim rychle ubývalo,“ popsal Karel Foud.
Vilém Nosek - zřejmě ve snaze najít bezpečné místo k přistání - sestoupil příliš nízko. V mlze a dešti narazil do kopce Barnes Farm nedaleko britského městečka Washington. O pět dnů později Viléma Noska pohřbili v nedalekém Chichesteru.
