"Kousek to ještě zvedni. Teď povoluj. Ještě potřebuju list dostat o centimetr níž, takhle tam čepy nedostanu," dirigoval Miloš Tarantík z vrtulníku svého otce, který mu k rotoru zvedal jednotlivé listy. Jakmile byl list ve správné poloze, Miloš Tarantík čepy namazal plastickým mazivem a pak je kladivem zatloukal do otvorů.
Každý z listů drží na svém místě dva čepy. Kvůli správnému vyvážení listy nasazovali na rotorovou hlavu podobně, jako se utahují šrouby při výměně kola v autě - hezky křížem proti sobě.
"Úplně první věc, kterou jsme na tenhle vrtulník měli, byly paradoxně listy rotoru. Vojáci je měli v opravnách vyřazené, protože už měli nalítané hodiny, odprodali je za cenu šrotu. To jsme ještě vůbec netušili, že takový vrtulník budeme ve sbírce mít. Trup vrtulníku jsme přivezli asi až pět let poté. Pak jsme zase roky čekali, než vojáci vyřadí nějaké podvozkové nohy," vysvětluje Karel Tarantík.
Tento vrtulník je jedním z exponátů, do jehož vnitřku si mohou návštěvníci vlézt.
