Speciální vězeňské oddělení pro narkomany v Plzni na Borech je i po 20 letech od svého vzniku výjimečné. Odsouzený sám musí chtít nastoupit na nejméně 10 měsíců do oddělení s přísnějším režimem, než je běžné v klasickém výkonu trestu.
„Musí chtít skoncovat se závislostí sám, jinak jeho pobyt na tomto oddělení s intenzivním protidrogovým programem nemá význam. Je to skutečně běh na dlouhou trať. Je to nalézání denního režimu a řádu, který běžný člověk vnímá jako samozřejmost, ale závislý člověk žije ze dne na den, někdy doslova z hodiny na hodinu. Žije bez pravidel a povinností, vše je v jeho životě mimo věznici podřízeno snaze získat drogu,“ shrnuje vedoucí terapeutického týmu ve věznici Plzeň Jiří Karlík.
Věznice Bory    |
S vězni intenzivně pracují speciální pedagogové a lékaři. „Odsouzení toxikomané jsou zařazováni do komunity, která má 50 členů, pouze na základě dobrovolnosti. Právě tím jsou pro začátek léčby silně pozitivně motivovaní,“ dodal Jiří Karlík.
Odsouzení by měli odcházet z vězení méně nebezpeční
Na přelomu let 1991 a 1992 vzniklo v borské věznici oddělení pro 30 odsouzených s psychopatickou strukturou osobnosti a stejný počet toxikomanů. Právě z něho vznikl oddíl pro léčbu odsouzených závislých na drogách. V polovině 90. let byl u rozjezdu unikátního projektu i Karel Nešpor, primář oddělení závislostí Psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích.
„Matně si vzpomínám, že jsem z toho tehdy měl velmi dobrý dojem. Bylo to velmi dobře zorganizované, přišlo mi to jako velmi dobrá a smysluplná věc. Kromě toho já velmi fandím léčbě návykových nemocí ve výkonu trestu. Po listopadu 1989 se naprosto neprozřetelně zlikvidovala léčba ve výkonu trestu, postupem času příslušné orgány dospěly k tomu, že tahle činnost má smysl. A to sdílím i já. Když se něco jmenuje nápravněvýchovné zařízení, lidé by ho měli opouštět méně společensky nebezpeční, než když do něj přišli,“ vysvětluje Karel Nešpor.
Za dvacet let nastoupily do plzeňského specializovaného oddělení stovky odsouzených mužů. Intenzivní terapii ale všichni nezvládli. Psycholog, psychiatr a další odborníci nejprve zjišťují, jestli vězni, kteří mají o speciální režim zájem, jej mají šanci vůbec zvládnout. Ti, co projdou, si musí nejprve zvyknout na to, jak oddělení funguje, jaké jsou v komunitě povinnosti.
Léčí práce, povinnosti i namátkové kontroly moči
„V této fázi se snažíme vyloučit čistě účelové pobyty odsouzených. Když někteří zjistí, že dodržování řádu je tu mnohem náročnější, než ve standardním výkonu trestu, dobrovolně odcházejí. Klienti se tu učí poznávat svoji osobnost, upevňují si osobní motivaci k abstinenci, učí se přijímat odpovědnost sami za sebe, postupem času i za druhé,“ popsal speciální pedagog v plzeňské věznici Jiří Karlík.
Proto je na oddělení zaveden komunitní systém. Později se ale vězni také učí rozhodovat a řídit. Součástí programu jsou práce ve skleníku a na pozemcích, v truhlářské dílně, při zátěžovém programu.
„Samozřejmě provádíme namátkové a nečekané odběry moči. K porušení abstinence dochází dvakrát až třikrát za rok. Odhaleného jedince čeká kázeňský trest a okamžité vyloučení z oddělení,“ doplnil Karlík.
Ani úspěšné absolvování téměř roční terapie ve věznici podle specialistů neznamená, že se dotyčný navždy zbavil závislosti na drogách. Speciální pedagogové připouštějí, že nemají informace, jestli klienti protidrogového programu úspěšně odolávají drogám i po propuštění z vězení.
„Důležité jsou pro nás telefonické hovory či mailové zprávy od bývalých odsouzených, kteří se občas ozvou,“ prohlásil Jiří Karlík. Plzeňské zkušenosti využívají i další věznice v České republice.
