Letos 20. srpna 67letý muž se čtrnáctiletým vnukem chytali ze břehu ryby. A protože bylo velké horko, školák se šel osvěžit do vody. Po chvíli Ludmila Menclová slyšela, jak školákův děda křičí, že se kluk topí, a běží do vody.
"Hned jsem plavala k nim. Byla jsem od kluka strašně daleko, mohlo to být tak kolem dvou set metrů. Viděla jsem, jak se děda dostal k chlapci, jak ho zachytil a kousek popotáhl do strany. Zdálo se mi divné, proč se neotočili ke břehu," vypráví zachránkyně.
"Po chvíli jsem spatřila, jak se tam plácají jejich ruce. Děda se zřejmě snažil hocha nadzvedávat nad vodu, přitom se sám dostával pod hladinu. Viděla jsem, že se už topí oba," vybavuje si i po měsíci Ludmila Menclová.
Ke dvojici v nouzi připlavala právě v okamžiku, kdy se děda naposledy potopil a klučina ještě byl na hladině.
"Stačila dvě tempa, chlapce jsem chytila a odtáhla ke břehu. Na cestě k lomu stálo nákladní auto. Když jsem dotáhla kluka na břeh, běžela jsem za řidičem, ať okamžitě zavolá hasiče," popisuje Menclová.
Chlapcova dědu už se jí ani hasičům zachránit nepodařilo. "Možná kdybych od nich nebyla tak daleko, kdybych k nim doplavala dřív," přemítá nad událostí devětašedesátiletá Ludmila Menclová.
V mládí plavala, hrála házenou, jezdila na koních i na lyžích. Jejím nejoblíbenějším dopravním prostředkem je stále jízdní kolo. Když napadne na Blovicku sníh, vyrazí na běžky.
Právě její skvělá fyzická kondice a rozhodnost zachránily před měsícem život školákovi, který sice neuměl příliš plavat, ale v lomu na okraji Blovic hledal v parném dni osvěžení. Měl štěstí, že právě sem chodí v létě Ludmila Menclová téměř každý den.
"Většinou tam jsem sama, protože lidi si už postavili u domů bazény a koupou se v nich. Já jsem radši, když mě tam nikdo neruší," dodává Menclová.
Starosta Jan Poduška za posledních 11 let nepamatuje v Blovicích takovou tragédii.
"Paní Menclovou obdivuju. I když ona říká, že to přišlo samo, ale zachránit tonoucího by možná nesvedli ani mnohem mladší lidé, než je ona," vysekl ženě poklonu blovický starosta.
