Z výrobních linek přitom sjely už před mnoha desítkami let, většina byla vyrobená ještě za druhé světové války. Přesto si terénní veteráni poradí bez větších problémů i s tisícovkou kilometrů ujetých ve dvou hektických týdnech oslav.
Veteránisté začali sezonu tradiční první jarní jízdou zhruba před deseti dny. Letos se jeepy brodily přes řeku Střelu. „Když přijedete domů, musíte jeep okamžitě umýt a důkladně promazat. Pořádně umýt, pořádně promazat a měnit pouze kvalitní olej, je základem úspěchu. To nás učili už naši dědové,“ říká František Polívka, šéf Klubu 3. armády Plzeň, který i letos bude v historické uniformě a se svým vozem u řady vzpomínkových aktů.
Jeho vozidlo upoutalo pozornost i amerických Dragounů, kteří 1. dubna projížděli po dálnici kolem Plzně na domovskou základnu v bavorském Vilsecku. Za tunelem Valík, kde na ně čekali veteránisté v historických uniformách s jeepy, postavil Polívka na kapotu svého vozu asi dvoumetrovou maketu sochy Svobody.
Oslavy osvobození začaly pro lidi s jeepy ve čtvrtek 23. dubna v Plzni-Liticích při vzpomínkovém aktu u památníku padlých amerických letců. O den později jeli historickými auty na americkou ambasádu v Praze.
„Je to tradiční jízda za velvyslancem, byli jsme u něj už podesáté,“ říká František Polívka.
Pak vypočítává, do kterých míst letos s jeepy pojedou v Plzeňském kraji, kde budou u památníků pokládat květiny, kde se zúčastní odhalování úplně nových pomníků, jak v neděli 3. května pojedou v legendárním Convoy of liberty Plzní. Harmonogram na každý den mají dopředu rozpočítaný na minuty.
Existují i kvalitní náhradní díly
Ze 26 jeepů, se kterými členové plzeňského klubu jezdí, byly jen čtyři vyrobené až po válce. Dokonce někteří vlastní i nejstarší typy strojů vyrobených v letech 1940 a 1941, které ještě měly světla v blatnících a řazení pod volantem.
„Plánovanou životnost ve válce měly tyhle vozy 20 dnů. A vidíte, jezdí pořád. Když mají dost maziva a pořádného oleje, auta vydrží i tisíc kilometrů v průběhu pár květnových dnů. Jejich jedinou slabinou je převodovka. Zvlášť, když do nich usedne v uvozovkách umělec, který to s nimi moc neumí. Jsou tam tři rychlosti a ta poslední bez synchronu, člověk ji tam vždycky musí nějak dostat. Jinak auta drží, diferenciály jsou dobré. Motor vychází z traktoru asi z roku 1925,“ usmívá se František Polívka, který svůj vůz opečovává v domku kousek za Plzní.
Když se historickému jeepu něco rozbije, většinou to majitelé dokáží opravit sami. Navíc Holanďané a Belgičané v posledních letech rozjeli výrobu kvalitních náhradních dílů.
„Dnes už není problém ani získat úplně novou a kompletní karoserii na tohle legendární auto. Jen s její dopravou je to trošku náročnější. Výrobce je ve filipínském hlavním městě Manile,“ dodává šéf Klubu 3. armády Plzeň František Polívka.
