Když Patrik John nemohl nastoupit na vysokou, šel učit do školky. Byl přesvědčen, že dočasně. Předškoláci mu ale natolik přirostli k srdci, že u nich už zůstal. „Stačí je brát jako sobě rovné, o ničem jiném to prakticky není,“ je přesvědčen John.
Své svěřence se snaží vést k maximální samostatnosti, například je neobléká. „Ne, že by děti nemohly přijít a poprosit o pomoc, vždy to ale nejdřív zkoušejí samy. Jsou naučené si více říkat o to, co potřebují,“ zamýšlí se Johnova kolegyně Zuzana Setunská.
Původně pracovala ve třídě s ženou a je si vědoma toho, že styl práce byl odlišný. „Ženy jednají instinktivně jako matky,“ míní Setunská.
V okamžiku, kdy jsou ve třídě muž a žena dohromady, vzájemně se podle ní doplňují. „Je to výhoda, tvoříme tím vlastně takové rodinné prostředí,“ souhlasí s ní jednoznačně John.
Učitel vyleze na strom a hází po dětech šišky, to žena neudělá
A upozorňuje na další důležitý faktor - řada dětí žije jen s matkou a mužský element jim v životě chybí. „Je pravda, že za mnou chodí jinak než za kolegyní. A víc mě taky poslouchají,“ je si vědom John.
Všiml si, že zprvu jej rodiče přijímali opatrně. Chlap ve školce? Vždyť je to ženské povolání, četl v jejich výrazech. „Dcera 1. září do školky nechtěla, měla z pana učitele strach. Den nato už ve školce chtěla zůstat přes noc,“ směje se jedna z maminek Petra Pachová.
V čem vidí hlavní rozdíl mezi mužským a ženským přístupem k dětem? „Když jdou na procházku, pan učitel vyleze na strom a hází po nich šišky. Žena prostě řeší úplně jiné věci než muž,“ krčí rameny a nemůže si to vynachválit. Podle ní je velká škoda, že mužů učitelů není víc.
I další maminka Renata Kochtová učitele chválí. „Syn o něm doma často vypráví. Sama je ráda, že třídu má na starost smíšená dvojice. „Je fajn, že přijde víc do kontaktu s mužským prvkem. Táta přece jen chodí do práce,“ říká.
