Satelitní průzkum ukázal, že jeleni na Šumavě stále uznávají železnou oponu. | foto: NP Šumava

Český jelen do Bavorska nevkročí, stále uznává hranice železné opony

  • 64
Satelitní pozorování šumavských jelenů odhalilo, že tato zvěř dodržuje linii dřívější železné opony. Jeleni z německé i české strany hranice totiž zachovávají původní návyky svých rodičů. Projekt šumavské jeleny pozoroval šest let.

"Projekt trval od roku 2005 do roku 2011 a zabýval se studiem pohybu, aktivity a chování jelenovitých žijících na území Národního parku Šumava," vysvětlil Pavel Šustr, který je bývalým vedoucím telemetry týmu šumavského národního parku a je autorem výzkumu.

"Jeleni na české straně Šumavy chodí přesně do míst, kde dříve stály dráty, které byly před státní hranicí. Stejně je to s německými," popsal Šustr a upřesnil, že zvířata měla na krku upevněné speciální obojky.

Na Šumavě stále žije los evropský, jinde v Česku už není

V praxi to znamená, že němečtí jeleni chodí na pastvu do našeho vnitrozemí, ti čeští do Německa ale nikdy nepřijdou. Elektrické dráty kopírující v minulosti naši státní hranici totiž byly daleko před tou skutečnou.

Každý sledovaný jelen a každá laň dostali při telemetrickém sledování své jméno. Pozoruhodné prvenství si připsal jelen Radek, který v době říje došel kvůli lani nejdelší úsek. A to vzdálenost mezi Strážným a Smrčinou, což je vzdušnou čarou přes dvacet kilometrů.

Z výzkumu také vyplývá, že jelen evropský na Šumavě potřebuje teritorium v průměru 60 km² a stejně území opakovaně využívá i v několika po sobě jdoucích letech. Podle Pavla Šustra se populace jelenů a laní dělí na sezónní migranty a usedlé jedince.

Srnec obecný potřebuje ke svému životu na Šumavě výrazně menší území než jelen, řádově jednotky kilometrů čtverečních. Občas ale podniká dálkové přesuny, aby hledal nová teritoria. Nejdelší zaznamenaný přesun sledovaného srnce měl přes 60 kilometrů.

Při sledování zvěře zjistili pracovníci národního parku také to, že na Šumavě stále žije los evropský. Protože už zcela vymizela třeboňská populace, je ta šumavská posledním zbytkem tohoto druhu v České republice. "Losa je tak třeba maximálně chránit i přes občasné škody na lese," vysvětlil Pavel Šustr.

Doplnil, že invazních druhy jelenovité zvěře jako daněk evropský či jelen sika nepředstavují zatím pro Šumavu větší hrozbu. "Nárůst počtu jelena siky však může v budoucnu způsobit problémy křížení s jelenem evropským," varoval Šustr.