Milan Malina a Ondřej Brichta patří podle ředitele Gymnázia na Mikulášském náměstí v Plzni Petra Mazance k nejúspěšnějším studentům v jeho historii.
V loňském roce získali 2. místo v soutěži Středoškolská odborná činnost se svým softwarem pro šestinohého robota. Svůj projekt na konci března poletí prezentovat do Pekingu.
„Jedná se o robota, který může být využitý v mnoha odvětvích - od medicíny, přes různé transporty, až po využití v armádě,“ říká Milan Malina, kterému by bylo nejbližší například využití při záchranných operacích v nepřístupném terénu.
Robotický brouk |
Podle druhého konstruktéra Ondřeje Brichty lze šestinohé roboty využít například při výzkumu vesmírných objektů, kde není dostatečná gravitace, aby tam mohlo jezdit pásové vozítko.
Projekt vznikal ve spolupráci se Střediskem volného času Radovánek v Plzni.
„V té době to ještě byla Stanice mladých techniků. Vedoucím celého projektu byl Roman Čečil, který je autorem zapojení elektronického mozku robota. Software už byl ale čistě v naší režii,“ popisuje Ondřej Brichta.
„S Ondřejem se známe už řadu let. V kroužku robotiky jsme se začali bavit o projektu, který bychom rádi rozvinuli. Vyšel z toho šestinohý robot. Tento obor není tolik probádaný. Především je tu hodně složité ovládání chůze. Bylo hodně otázek, na které jsme mohli hledat odpovědi. A to nás lákalo,“ upřesňuje Malina.
Oba mladí konstruktéři teď pracují na druhé verzi robota, která už bude zvládat mnoho úkolů.
„Aktuálně jsme dokončili design elektrotechnické části. Návrh fyzických částí už je hotový. U nich už se pouze čeká, až přijdou z továrny, kde je vyřezávali. Pak už nastane samotné rozchození robota, což musíme stihnout do března, než pojedeme do Číny. Nyní tedy budeme dodělávat řadu softwarových věcí. Máme například už pokročilejší typy serv, které vyžadují nové softwarové nastavení,“ říká Malina.
Při tvorbě softwaru šlo především o to, aby robot měl přirozené pohyby. Inspiraci hledali konstruktéři i v přírodě.
„Samozřejmě jsme vycházeli i z pozorování brouků. Základní problém byl totiž výběr nejvhodnějších trajektorií končetin tak, aby robot ve výsledku dělal přesně to, co má. Příroda vymýšlí pohyby, které jsou mnohem optimálnější, jak můžeme například vidět právě u brouků. Pomáhá jim například s adaptací na terén. A to je věc, kterou se v současné době také zabýváme. Na nový model bychom to chtěli použít. Mimochodem šest nohou je minimum, aby se robot mohl pohybovat. Tři stačí na uchycení v prostoru. A další tři jsou nutné k pohybu. Šest nohou je tedy optimálních,“ vysvětluje Brichta.
Na úspěch svých studentů je patřičně hrdý i ředitel gymnázia Petr Mazanec.
„Takovéto úspěchy se nedějí každý rok a chlapci se zařadili mezi nejlepší absolventy za 110 let historie školy. Jsem strašně rád, že se od matematiky a programování, což jsou teoretické disciplíny, dostali už během gymnaziálního studia k tomu, že dokázali dát dohromady technické zařízení, které je řízeno pomocí jejich vlastních programů. To je úžasné,“ chválí ředitel Mazanec.
Robot se vyvíjel téměř pět let
Celý projekt se vyvíjel téměř pět let. Většinu času zabralo vytvoření mechanické konstrukce robota. Vývoj softwaru trval přibližně rok a půl.
„Protože se jednalo o nízkonákladový projekt, řešili jsme pochopitelně i řadu problémů. Ty největší jsme měli se servomotory, což jsou nejdůležitějších části robota, díky kterým se pohybuje. Vzhledem k malým finančním prostředkům jsme měli pouze na servomotory, které nebyly stavěné na zátěž, jakou robot má. Často se proto stávalo, že servomotor přestal fungovat a my byli nuceni například ze dvou nefunkčních vyrobit jeden funkční,“ popisuje komplikace při vývoji Brichta.
Od březnové prezentace v Číně si plzeňští konstruktéři slibují, že by jim mohla pomoci v navázání zajímavých kontaktů a také s nalezením sponzorů, kteří jsou pro podobné projekty nezbytní.
