Třetí, sedmé, dvanácté patro. Rozhodčí do vysílaček hlásili, co už má závodník za sebou. "Makej, makej! Už jenom jedno patro. Za dveřma mačkej červené tlačítko na stole," povzbuzovali hasiči kamarády při zdolávání posledních plechových schodů.
V cíli závodníci padali zbrocení potem na velkou matraci. Pár minut vleže nabírali síly."Tuhly mi nohy, bylo to děsný. Hlavní je se nezbláznit na začátku," popisoval jeden z hasičů pár sekund po dosažení cíle.
Z nosu mu odkapávala jedna kapka potu za druhou, těžce vydýchával.
"Kdyby něco takového bylo v reálu, nesmíš se cestou vyšťavit. Pořád musíš myslet na to, že až se dostaneš nahoru, musíš mít pořád dost sil tam ještě makat," dodal další.
Zdravotníci a další hasiči pomáhali za cílem sundat závodníkům všechny propriety, rozepínali jim kabáty, aby se co nejrychleji ochladili, nalévali první doušky minerálky.Rekordman zdolal trasu za 3 minuty a 51 sekund.
Šéf plzeňských hasičů Pavel Musil řekl, že kořeny tohoto náročného závodu nalezneme v 90. letech minulého století ve Spojených státech. Na počátku to byla jen propagační zkouška nové dýchací techniky v extrémních podmínkách. Ujalo se to ale jako druh hasičského sportu po celém světě.
"Tyto soutěže děláme, protože se disciplíny blíží skutečné hasičské práci. Hodně se při tom zapracuje na fyzičce a i pro veřejnost je to určitě zajímavá soutěž. Hasič tu před lidmi ukazuje, že je silný, rychlý, obratný, musí mít i vytrvalost," dodal Musil k prvnímu ročníku soutěže v Plzni
