Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Před 20 lety nepřežil setkání s policisty, příbuzní dál žádají odškodné

  • 46
V roce 1994 zastavovali policisté na Rokycansku 42letého zemědělce Josefa Šoltyse, když jel v autě domů z hospody. Muž tohle setkání s policisty nepřežil. Jeden z policistů byl za jeho smrt nepodmíněně odsouzen. Pozůstalí se však stále soudí a žádají odškodné.

Případ řeší plzeňští civilní soudci od loňského roku. Vdova a její dvě dcery žalují ministerstvo vnitra, protože smrt jejich blízkého zavinil policista ve službě. Požadují po 240 tisících korunách.

„Ať už všechny soudy skončí. Já už nemám nervy a sílu na to, abych k soudu jezdila. Stejně jako mladší z dcer. Jak se to všechno táhne, je to strašný nápor na psychiku. Pořád se mi všechno vrací a zase odehrává před očima. Žádné peníze mi muže ani posledních 21 let života nenahradí,“ říká vdova.

Tragédie samotná a pak i vleklý soudní proces vážně poznamenaly psychiku všech tří žen. Právě o tom by před soudem měli mluvit lékaři, kteří mají ženy v péči. S úzkostnými stavy a dalšími psychickými problémy se na ně obrátily v roce 2003.

Samosoudce naznačil, že kdyby měl vynést rozsudek už nyní, odškodné by ženám nejspíše přiznal. A to kolem 200 tisíc korun pro každou z nich. „My jsme se nebránili smírné dohodě, pokud by byla částka v takové výši,“ navrhoval advokát zastupující rodinu.

Právník zastupující ministerstvo řekl, že stanovisko hned říct nemůže, že k tomu není zmocněn a musí věc projednat. „S určitou mírou pravděpodobnosti stanovisko spíše nebude pozitivní,“ naznačil, že k uzavření mimosoudního smíru se ženami spíše nedojde. Ministerstvo neuspělo u soudu s námitkou, že případné nároky žen jsou už po tolika letech promlčené.

Policista dostal za smrtelný úder dva roky nepodmíněně

Jedna z nejdéle řešených kauz odstartovala v roce 1994 na silnici u Těškova na Rokycansku. Policejní hlídku zaujalo pomalu jedoucí auto a chtěli ho zkontrolovat. Šoltys prý nechtěl zastavit, dojel až na hráz rybníka a tam zůstal zamčený v autě.

Když z auta nakonec vystoupil, údajně napadl jednoho z policistů. Hlídce se ho prý nedařilo zpacifikovat a nasadit mu pouta, proto ho několikrát udeřili. Pak ho odvezla na policejní stanici do Rokycan, posléze ho záchranka odvezla do nemocnice. Lékaři muže už nedokázali zachránit, po několika hodinách zemřel. Mimo jiné měl protržená střeva.

Oba policisté byli obviněni na podzim roku 1994. Podle znaleckého posudku smrtelná zranění vznikla v době, kdy s řidičem byli policisté.

Spis po skončení vyšetřování několikrát putoval mezi soudy kvůli námitkám z podjatosti. Pak případ řešil Okresní soud Plzeň-město, oba policisté byli třikrát nepravomocně zproštěni viny, odvolací soud verdikt pokaždé zrušil. V roce 2007 se oba policisté domáhali zastavení trestního stíhání, ale neuspěli.

Zlom nastal v okamžiku, kdy kauzu dostal přidělený nový senát a soudní znalci dopracovali znalecký posudek. Z něj vyplynulo, že smrtelné zranění muselo být způsobeno úderem při převozu do Rokycan, kdy spoutaný muž seděl vedle jednoho z policistů na zadním sedadle policejního auta. Podle závěru soudců nemohl zranění způsobit policista, který v té době auto řídil.

Odsouzen tak byl jeho kolega Jaroslav Kraft. Původní tříletý nepodmíněný trest mu odvolací soud o rok zkrátil. Soudci uvažovali i o podmínce, ale nakonec jej poslali do vězení na dva roky. „Policista má více pravomocí, tím pádem má ale také větší odpovědnost,“ vysvětlil v lednu 2008 předseda odvolacího senátu.