Obžalovaný Tomáš Kopecký u Krajského soudu v Plzni.

Obžalovaný Tomáš Kopecký u Krajského soudu v Plzni. | foto: ČTK

Za útok na romskou ubytovnu v Aši dostali žháři přes šest let vězení

  • 24
Krajský soud v Plzni po téměř roce jednání rozhodl o vině a trestu pro dva muže, kteří v únoru 2012 hodili na romskou ubytovnu v Aši na Chebsku zápalné lahve a utekli. Nikoho nezranili, přesto jim za pokus o vraždu hrozilo až 20 let vězení i výjimečný trest.

Soud s Michalem Poláčkem a Tomášem Kopeckým začal letos v únoru. Teď je soud uznal vinnými ze žhářského útoku na ašskou ubytovnu obývanou Romy. V době útoku tam bylo deset dospělých lidí a osm dětí, z toho pouze jeden člověk nebyl romské národnosti. Všichni vyvázli bez zranění.

Útok na ubytovnu byl podle spisu kvalifikovaný jako pokus o vraždu, obžalovaným hrozilo až 20 let vězení nebo výjimečné tresty. Soud jim nakonec za žhářský útok, šíření neonacismu a hlásání rasové zášti vyměřil šest let a devět měsíců ve věznici s ostrahou.

„Není pochyb o tom, že se skutek stal a spáchali jej obžalovaní. (...) Jednali po předchozím uvážení, čin si naplánovali, zjevně motivem jednání byl negativní vztah k romské komunitě. Jednali a byli vedeni rasovou pohnutkou,“ odůvodnil rozsudek soudce Martin Kantor.

Obžalovaný Michal Poláček u Krajského soudu v Plzni.

Kromě Poláčka s Kopeckým bylo současně souzeno dalších sedm lidí za podporu a propagaci neonacismu.

Mezi nimi byl i Jan Balík. Jeho soud uznal vinným jako vůdce neonacistických skupin Blood&Honour Division Bohemia a Combat 18 Division Sudety. Zároveň tento muž podle soudu spravoval finance, staral se o webové stránky, o organizaci, propagoval neonacismus a nacismus, nechával zhotovit a následně prodával trička s Adolfem Hitlerem. Jedno takové v Praze prodal i tajnému policistovi.

Balíkovi soud vyměřil trest na tři roky a osm měsíců pobytu ve věznici s dozorem. Zároveň byly jeho věci zajištěné při prohlídce domu zabaveny. Šlo o počítače, flash disky, trička s nápisy Blood&Honour, Hlas Krve, Agrese 95, dále o CD a DVD nosiče i různé samolepky.

Celkem soud uznal vinu osmi lidí. Petr Haník, který měl podle obžaloby vyrábět pro Balíka různé propagační předměty, byl nakonec obžaloby zproštěn.

Soud milionové odškodnění pro romské děti neuznal

Matka romských dětí, které se v ubytovně při útoku údajně nadýchaly kouře, požadovala po mužích odškodné ve výši téměř jeden a půl milionu korun. Tehdy v ubytovně žila s pěti dětmi a u soudu vypověděla, že žháře viděla na vlastní oči.

Kvůli nim se jí prý úplně změnil život.

„Dvouletá dcera se při požáru asi nadýchala kouře, který šel do našeho okna. Po několika hodinách se začala dusit, měla křeče. Já v té době byla zrovna na výslechu na policii. Soused ji oživoval, záchranka ji odvezla do nemocnice. Když ji po několika dnech pouštěli, nešla k nám. Sociálka ji odvezla, u nás doma se zastavili ještě pro další tři děti. Údajně do doby, než se vyřeší bydlení. Pak jsem z ubytovny odešla. Až mě v červnu pustí z výkonu trestu, chci získat pořádné bydlení a všechny děti zase do své péče,“ uvedla Romana M. při květnovém líčení.

V době požáru byla těhotná. Soud její žádosti o odškodné v celkové výši 1,4 milionu korun nevyhověl, odkázal ji na občanskoprávní žalobu.

Na diskotéce je napadlo, že něco provedou

Michal Poláček a Tomáš Kopecký se v závěru února 2012 opilí vraceli z plesu a zastavili se ještě na diskotéce. Tam je podle jejich tvrzení napadlo, že něco provedou.

Kopecký pak na čerpací stanici koupil do PET lahví přes dva litry benzinu. Čerpadláři, který tu noc sloužil, tenhle zákazník utkvěl v paměti. „Přišel se zeptat, jestli si může natankovat benzin do láhve. Výjimečné to bylo v tom, že tankoval prémiové palivo,“ vybavil si u soudu muž pracující na stanici.

Policistům Poláček tvrdil, že házení zápalné láhve byl hec, který podle něj vymyslel Kopecký. Do prázdných láhví nalili benzin, z hadrů udělali knoty a takto vybavení šli k ubytovně „V životě jsem neházel zápalnou lahev. Nevěděl jsem, co se stane, když ji hodím do domu. Ale já ji do něj nehodil, nestačil jsem to. Nevím, co mě napadlo házet zápalnou lahev, byl jsem opilý,“ tvrdil při výsleších Poláček.

Zápalné lahve muži vyrobili u Kopeckého ve sklepě. Pak obě hodili do oken ubytovny. Jedna z nich neproletěla až do místnosti a láhev, která proletěla do další místnosti, nebyla zapálená. Knot byl totiž jen ohořelý, a tak benzin po rozbití lahve nezačal hořet.

„Podstatné je, co chtěli obžalovaní udělat - vhodit dvě zapálené láhve do dvou bytových jednotek. Kdyby vnikly hořící láhve do bytů, víme, co hořící benzin dokáže. Smrt osob nacházejících se za okny mohla reálně nastat,“ poznamenal soudce.

Podle něj obžalovaní vysloveně vraždit nechtěli, ale byli si vědomi, co může způsobit hořící láhev vhozená do bytů. „Měly být vhozeny z blízkosti, v noci, kdy obyvatelé obou bytů spali, a bez varování. Když pak obžalovaní z medií zjistili, že se ohniska požárů podařilo uhasit, vyjadřovali nad tím nelibost,“ dodal soudce k rozsudku. Podle něj navíc hrozila újma na zdraví i dalším lidem v ubytovně.

,