„Za pomoci učitelek Ludmily Šotové a Vlasty Machtové z Mateřské školy v Zahradní ulici v Domažlicích jsem kdysi získal první zájemce z řad dětí i rodičů. A tak skupinka deseti dětí ve věku čtyř až šesti let začala s nacvičováním rozhazování hadic formou soutěžních her, seznamovala se s názvoslovím. Po čtyřech měsících nácviku a přípravě hasičské minitechniky přišla toužebně očekávaná chvilka - nácvik s vodou, která byla pro děti neskutečně velkým lákadlem. A je pořád,“ vzpomíná na začátky Soptíků Petr Ouřada.
Ten při této příležitosti připomněl první děvče v přípravce - Alenku Jurčovou. Ta je nyní učitelkou ve zmiňované mateřince, která je líhní domažlických Soptíků.
„Kdyby mi někdo tehdy řekl, že Soptíci zaujmou natolik, že se postupem let roznesou do všech koutů republiky, klepal bych si na čelo,“ dodává Ouřada.
Je za to ale velice rád. „Děti jsou naše budoucnost. Stojí za to se jim věnovat. Jsou důležité,“ říká zakladatel kroužku, kterým v Domažlicích prošlo už více než sto dětí.
Petr Ouřada si prý založením hasičského kroužku pro nejmenší splnil své neuskutečněné dětské sny. „Chtěl jsem jako dítě k hasičům, ale rodiče mi to nedovolili. V osmnácti jsem je pak postavil před hotovou věc. A tak jsem asi chtěl jiným dětem dopřát to, co já nemohl,“ vysvětluje.
Při hledání názvu kroužku se inspiroval pohádkou o dráčkovi Soptíkovi, který sice vše zapaloval, ale vždy toužil být hasičem.
Třiašedesátiletý Petr Ouřada byl šestadvacet let profesionálním hasičem. Dnes vyměnil toto poslání za práci pro Diecézní charitu Plzeň. Dál je ale ve výboru SDH Domažlice, převzal psaní kroniky a okolo Soptíků se pohybuje pořád. Za svoji práci získal stříbrnou Pamětní medaili města Domažlic.
