Nejprve se prý Tobiášovi honilo hlavou, že by měl někde najít nějaký klacek, nebo běžet pro pomoc. Nic z toho ale neudělal.
„Říkal jsem si, že než bych někam doběhl, bylo by pozdě. Neměl jsem vlastně jinou možnost,“ konstatuje.
Pětiletý chlapec se topil kousek od břehu, přesto jeho záchrana nebyla snadná. „Zkoušel jsem ho táhnout, ale moc to nešlo, byl těžký. Na můstku byla díra. Nohou jsem se chytil stavidla, a řekl jsem mu, ať se pustí, že to podlezeme. A podařilo se,“ vypráví Tobiáš, který už čtyři roky chodí do hasičského kroužku.
Možná i to zachránilo jeho kamarádovi život. „Kdybych na kroužek nechodil, asi bych neměl tolik odvahy tam skočit,“ říká.
Během záchrany prožíval těžké chvíle. „Nedá se ani popsat, co jsem cítil. Přišlo mi to jako nějaký zlý sen nebo špatný vtip. Byl jsem nervózní, netušil jsem, co se stane,“ svěřuje se chlapec. „Alespoň, že voda byla teplá,“ dodává se smíchem Tobiáš, který by se prý příště v podobné situaci zachoval stejně.
Jsem na něj pyšná, říká vedoucí kroužku hasičů
Jeho maminka Štěpánka Bebrová teď doufá, že se jejímu synovi už nic podobného nestane. Když se dozvěděla, co udělal, měla prý nejprve hrůzostrašné pocity.
„Ptala jsem se ho, jestli to nešlo udělat jinak, že ho ten kluk mohl utopit. Přece jen pětiletý chlapec není o tolik menší než on. Měla jsem strach. Pak jsem se ale vcítila do maminky toho chlapce a říkala jsem si, že bych taky byla ráda, pokud by pro Tobíka někdo skočil. Chválit jsem ho začala až večer. Táta ho samozřejmě pochválil hned,“ vzpomíná žena.
Tobiášovi prý odvaha nechybí. Se svým otcem například přeplaval Hracholuskou přehradu. „Je to prostě sportovec po tátovi,“ dodává s úsměvem Štěpánka Bebrová.
Její syn udělal radost i vedoucí hasičského kroužku. „Byla jsem šťastná, že něco takového můj svěřenec dokázal. Jsem na něj pyšná. Má výbornou fyzičku, někteří dospělí by mu mohli závidět. Je hodný, šikovný a rád pomáhá druhým. Doufám, že u nás zůstane,“ věří Renáta Kozová.
