Když začala druhá světová válka, bylo Jitce Schafferové (tehdy Hájkové) 10 let. Bydlela s bratrem a rodiči v Klabavě a dodnes vzpomíná, jak následující roky změnily její život. Byla zavřená škola, do níž chodila, a ona musela začít pracovat.
„Spousta spolužáků musela začít pracovat v německých továrnách na munici. Řada jich byla zabita, domů se vrátili až v rakvích,“ líčí Schafferová.
Do takové továrny dívka jít nechtěla. „Maminka mi našla práci v pekařství,“ říká a připomíná, že se to povedlo jen díky tomu, že její matka pekaře uplatila. Z mysli se jí pochopitelně vynoří i vzpomínky na to, jak se během náletů schovávala do krytu.
Ve vzpomínkách Jitky Schafferové nechybí ani 6. květen 1945 tedy den, kdy do Plzně vstoupily americké jednotky. Samozřejmě, že s ostatními utíkala k silnici, aby mohla vojáky pozdravit. „Jak jsem se o tom dozvěděla? O tom každý mluvil. Byla to velká věc,“ líčí s úsměvem žena.
Její tatínek si nepřál, aby někam chodila. Měl o ni strach. Dívka však chtěla americké vojáky taky přivítat, jako ostatní, na otcova slova tedy nedbala. Vybaví si také, že o něco později potkala s maminkou plný náklaďák Němců. Ony vyšly z lesa, oni na ně mířili samopaly. Naštěstí je ale nechali být. I s maminkou se pak vypravily do Plzně oslavit znovu nabytou svobodu.
O něco později šla Jitka navštívit svého bratra, který pracoval na letecké základně. „Ven vyšla mladá paní a ptala se mě, co tam dělám. Já jí to řekla, ona mě odvedla dovnitř a zeptala se mě, jestli bych tam nechtěla pracovat,“ vypráví, jak získala práci telefonní operátorky. To byla práce snů. A nechyběly ani večírky s pravou irskou whiskey...
Dlouho tam však nezůstala. Na konci roku 1946 odjela na návštěvu za tetou své švagrové do USA. Když se dozvěděla, jak dopadly doma volby, už zůstala. Vdala se a porodila dva syny. V Iowě otevřela krámek The Czech Cottage, který prodává tradiční české výrobky, jako sklo, šperky či starožitnosti. Má jej dodnes. A i kvůli tomu jezdí do ČR alespoň jednou ročně. Letos přijela i na Slavnosti svobody.
