Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Že mám slavného otce, jsem si neuvědomovala, říká Hillaryho dcera

  14:56aktualizováno  14:56
Kvůli dílu malíře Gottfrieda Lindauera do Plzně do Západočeské galerie přijela Sarah Hillary, dcera slavného horolezce Edmunda Hillaryho. Na Novém Zélandu v Auckland Art Gallery se jeho dílu věnuje jako restaurátorka.

Návštěva Sarah Hillary v Západočeské galerii Plzeň, kde začne v květnu 2015 výstava Gottfrieda Lindauera proslaveného portréty Maorů. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Řadu let si Sarah Hillary neuvědomovala, že její otec je jiný než ostatní. Až když byla starší, začala to vnímat jinak. Je dcerou Edmunda Hillaryho, novozélandského horolezce, který jako první vylezl s Šerpou Tenzingem Norgayem na Mount Everest. 

Věděla, že její táta je sice často mimo domov, ale když přijede, snaží se svým dětem vše vynahradit. Bere je s sebou do svých milovaných hor, vymýšlí neuvěřitelný program.

Je to už 60 let, co Edmund Hillary a Tenzing Norgay vystoupali na nejvyšší...

Je to už 60 let, co Edmund Hillary a Tenzing Norgay vystoupali na nejvyšší vrchol světa. Horu pokořili 29. května 1953 a od té doby jejich kroky následovaly tisíce horolezců.

„Víte, já jsem si dlouho neuvědomovala, že jsem součástí slavné rodiny. Začala jsem to vnímat, až když jsem byla starší. Ale samozřejmě to byla velká věc. Mít tátu dobrodruha, který potkal spoustu zajímavých lidí a který nás bral na úžasné prázdniny,“ líčí Sarah Hillary.

Narodila se manželům Edmundovi a Louise v roce 1956 jako druhé dítě, rok po nejstarším Peterovi (a dva roky poté, co Edmund vystoupil na Mount Everest). O čtyři roky později přibyla Belinda. Ta zemřela velmi mladá, i s maminkou zahynula při havárii vrtulníku v Himálaji v roce 1975.

Pravidelně běhá, živí se uměním

Sarah je restaurátorkou v Auckland Art Gallery, do Evropy přijela před třemi týdny kvůli dílům malíře Gottfrieda Lindauera, který pocházel z Plzně. Ve světě se proslavil především portréty Maorů a právě jim se Sarah při své práci podrobně věnuje. V Berlíně navštívila výstavu jeho obrazů, poté zavítala i do Plzně, kam přijela na pozvání Západočeské galerie, s níž je už delší dobu v kontaktu.

Právě sem se díla Gottfrieda Lindauera z Německa přesunou, v rámci programu Evropského hlavního města kultury tu bude od května příštího roku výstava k vidění v rozšířené verzi (více o programu čtěte zde). „Plzeň je krásná, ráda poznávám jinou architekturu, než máme na Zélandu,“ hodnotila město Sarah.

Mimochodem, první věc, kterou v pátek po ránu v Plzni udělala, bylo, že si šla zaběhat. „Běžela jsem kolem řeky, nebylo ještě úplně světlo. Samozřejmě jsem se ztratila,“ smála se. Běhání je jejím velkým koníčkem. A jak sama říká, je to asi jedna z vlastností, kterou po svém otci zdědila. 

„Samozřejmě to prostředí vás ovlivní, já jsem asi odhodlanější,“ zamýšlí se Sarah, podle níž se se svým bratrem shodují na tom, že je třeba si hlídat své zdraví. A Sarah proto pravidelně chodí běhat. Peter se stal profesionálním horolezcem, v roce 2003 při příležitosti padesátého výročí od prvovýstupu na Mount Everest sem vystoupil spolu se synem Šerpy Norgeye.

Sarah Hillary

Je restaurátorkou, kromě toho ale také sama maluje. Nejen menší obrazy ze svých cest, maluje i na menší předměty, například na mořské lastury. První výstavu svých děl měla až ve čtyřiceti, tvořila prý hlavně pro sebe. „Je to zvláštní vystavovat svá díla, lidé si můžou myslet, že je to hloupé,“ míní skromná žena, která pracuje v prestižní novozélandské instituci jako vedoucí oddělení.

Před několika lety vzpomínala, jak se otci chlubila, že uběhla půlmaraton. „Zeptal se mě, jaký jsem měla čas. Když jsem mu to řekla, odpověděl mi, že za takový čas se běhá normální maraton,“ líčila pro The New Zealand Herald. 

Moc dobře však ví, že na ni i na její sourozence byl Edmund Hillary velmi pyšný. „Často nám to opakoval,“ říká dnes. A vzápětí dodává, že Edmunda Hillaryho asi i trochu zaskočilo, že se oba věnují „něčemu užitečnému“.

Ne že by jim nevěřil, jejich léta puberty však snášel poměrně těžce. Nebo přesněji, spíš byl jejich pubertou zaskočen. „Přece jen je to normální, děti v té době se snaží o to být nezávislí, revoltují,“ krčí rameny Sarah Hillary.

Výšek se bojím

A čím ještě Sarah její otec ovlivnil? Určitě vztahem k horách, láska k nim jí zůstala dodnes. „Ale lézt na vysoké hory mě neláká, bojím se výšek,“ vysvětluje Sarah, která v dětství s rodinou zažila nepočítaně výletů do Himálaje i na další místa. Společně byli třeba na Aljašce, kde testovali vysokohorské vybavení.

Otec jim chtěl zřejmě co nejvíc vynahradit dobu, kterou trávil mimo domov. „Pryč byl často, jezdili i s mámou, on ji měl rád u sebe. Díky tomu měli skvělý vztah,“ připomíná Sarah. Rodiče se zasazovali velkou měrou o budování nemocnic a škol v Himálaji, usilovali také o zlepšení životních podmínek Šerpů.

Tři sourozenci ale během nepřítomnosti rodičů nijak nestrádali, hned vedle jejich domu bydleli prarodiče, a trávili tedy hodně času s nimi. A když se rodiče vrátili, hlavně otec chtěl strávit společný čas co nejaktivněji. „Maminka už by občas byla radši v klidu, ale táta vždy přišel s nějakým nápadem, kam pojedeme kempovat. Odpočinek to moc nebyl,“ směje se Sarah Hillary. „Ne že bychom si třeba nemohli přečíst knížku, to ano, ale museli jsme ji číst ve stanu,“ líčí.



Nejčtenější

Kauza plzeňského gólu. Proč ho videorozhodčí nechal uznat

Michael Krmenčík z Plzně vykouzlil na tváři úlevnou grimasu, z dorážky překonal...

V případu uznaného gólu plzeňských fotbalistů, kterému předcházel těsný ofsajd, se objevily "polehčující" okolnosti....

Slavia i Sparta poprvé ztratily, zato Plzeň zůstává stoprocentní

Příbramský brankář Milan Švenger se marně natahuje po míči.

Slavia už po porážce s Jabloncem není bez zaváhání, stejně tak Sparta, která remizovala s Příbramí. Fotbalisté Plzně...



Liga paradoxů. Lídr se nelíbí, na Spartě je „drzá“ i stará garda

Trenér Plzně Pavel Vrba sleduje hru svých svěřenců.

Plzeňští fotbalisté jako jediní z ligy vyhráli všech pět utkání v novém ročníku, ale jejich hra nemůže těšit ani jejich...

Dům v bývalé chatové kolonii je promyšlený do posledního detailu

Přízemí ve skle, patro ve dřevě – to je základní výtvarný koncept fasád. Šikmo...

Návrhy Jiřího Zábrana se vyznačují jednoduchostí a svěžím myšlením na pomezí architektury a moderního sochařství. Ale...

VIDEO: Lidé se rozloučili s Patrikem Štěpánkem, nejmladší obětí z Afghánistánu

Pohřeb vojáka Patrika Štěpánka, který se společně s dalšími dvěma českými...

V kostele Panny Marie Růžencové na Jiráskově náměstí v Plzni se lidé rozloučili se čtyřiadvacetiletým vojákem Patrikem...

Další z rubriky

Designérka bydlela kvůli tvorbě v hospicu, navrhla pro něj i ponožky

Designérka Eva Chmelová (15. srpna 2018)

Eva Chmelová se vrhá do věcí po hlavě. Když měla zkrášlit interiér plzeňského Hospice sv. Lazara, na čtyři měsíce se do...

Dům v bývalé chatové kolonii je promyšlený do posledního detailu

Přízemí ve skle, patro ve dřevě – to je základní výtvarný koncept fasád. Šikmo...

Návrhy Jiřího Zábrana se vyznačují jednoduchostí a svěžím myšlením na pomezí architektury a moderního sochařství. Ale...

VIDEO: Lidé se rozloučili s Patrikem Štěpánkem, nejmladší obětí z Afghánistánu

Pohřeb vojáka Patrika Štěpánka, který se společně s dalšími dvěma českými...

V kostele Panny Marie Růžencové na Jiráskově náměstí v Plzni se lidé rozloučili se čtyřiadvacetiletým vojákem Patrikem...

Najdete na iDNES.cz