Plzeň má i jeden bonus navíc - na scéně zazněla píseň You must love me (Měl jsi mě rád), kterou autoři dopsali až pro filmovou verzi muzikálu s Madonnou v titulní roli, a to vůbec poprvé v Čechách. Do dvou předchozích českých inscenací Evity, pražské a brněnské, nebyla tato píseň zařazena. A nejen s ní, ale s celým titulem si plzeňští poradili na výbornou.
Inscenace v překladu Michaela Prostějovského, režii šéfa souboru Romana Meluzína a pod taktovkou Pavla Kantoříka má působivou atmosféru, která si podmaní publikum od prvních okamžiků. Scéna, kostýmy, režie - vše do sebe dobře zapadá a koresponduje s hudbou. Celek v sobě zdařile snoubí neklid a syrovost i nebezpečnost politicky rozbouřené Argentiny s komorními až niternými okamžiky Evitina života.
Roman Meluzín rozehrál na scéně hru nejen politickou, ale i osobní příběh dívky z ulice, která se díky známostem, své životní cílevědomosti, ale i dávce štěstí dostala na samý vrchol. Jako manželka prezidenta Juana Peróna se stala první dámou země, pro její obyvatele pak Duchovní vůdkyní národa a modlou. A přitom v každém okamžiku inscenace cítíme tíseň z osudové nevyhnutelnosti příliš krátkého života, která neumožní dokončit či provést to, co si hrdinka předsevzala.
Skvělá choreografie Pavla Strouhala je propracovaná do detailu, živá a má efekt velké davové scény. Soubor muzikálu podpořili v tanečních číslech skvěle i členové baletu. Výborně navrhla kostýmy Lucie Loosová a scénograf Ondřej Zicha vytvořil jednoduchou variabilní scénu, která tvoří zdařilý rámec jak pouličním scénám, tak intimitě soukromého prostředí. Je ulicí, řečnickou tribunou i nemocničním pokojem stejně jako Evitinou pracovnou.
Hudba pod taktovkou Pavla Kantoříka
S Lloyd Webberovou hudbou si výborně a s precizností poradil muzikálový orchestr pod taktovkou Pavla Kantoříka. Hudba zněla s přesvědčivostí ve všech okamžicích. V titulní roli excelovala členka plzeňského souboru suverénní Soňa Borková. Pěvecky jistá, herecky a pohybově výborná.
Dokáže být obyčejným děvčetem příliš nehledícím na morálku a přesvědčivě se postupně proměňovat v okouzlující osobnost, která jde ovšem pevně za svým cílem a svou vizí. Která má charisma a umí jej využívat. Soňa Borková dokáže toto všechno své postavě dát, navíc ji obohatit o vnitřní křehkost a noblesu probleskující především ve zmiňované písni Měl jsi mě rád.
Je jen škoda, že si režie neodpustila polopaticky názorné sdělení divákům o tom, jakým způsobem Evita na kariérním žebříčku postupovala.
Scénky s milenci se nepovedly, působí trapně
Naznačené scénky Evity s jejími milenci jsou především směšné a v jinak skvělé inscenaci působí trapně. Ve dvou klíčových mužských rolích muzikálu vynikli po pěvecké i herecké stránce hostující umělci. David Uličník jako Juan Perón a Roman Říčar v roli cynického glosátora děje Che.
Menší role se staly příležitostí pro nové členy muzikálového souboru. Evitou vyhnanou Perónovu milenku dobře ztvárnila Petra Vraspírová, která zaujala příjemným hlasem a citlivým hereckým projevem. Povrchního floutka, oblíbeného zpěváka a Evitina milence Augustína Magaldiho zdařile vystihl Jozef Hruškoci, pěvecky i herecky rovněž výborný.
Všichni na scéně podali velice kvalitní výkony, tím větší je škoda, že si nedávali pozor na zřetelnou artikulaci. Až na určité pasáže bylo všem po dobu celého představení velmi špatně rozumět. Jak sólistům, tak sboru (po hudební stránce ovšem dobře připravenému).
U muzikálu typu Evity se při nesrozumitelnosti zpívaného textu divák hůře orientuje v ději a stálo by za to dodatečně opatřit inscenaci titulkovacím zařízením.
Evita není veselým, oddychovým titulem. Je muzikálem, který klade nároky na protagonisty, ale i na posluchače. Plzeňská Evita si diváky získává hned a za tuto vysoko nad průměr čnějící inscenaci si zaslouží soubor velké uznání. Příznivci muzikálů by si Evitu v Komorním divadle neměli nechat ujít.
