Novým titulem na repertoáru plzeňské scény je Amazonie mladého polského dramatika Michala Walczaka. V překladu Jiřího Vondráčka, v režii mladého režiséra Adama Ruta a s novými herci.
Není třeba se nijak rozpakovat v hodnocení - Amazonie je výtečná inscenace. Sarkastická, současná, svěží komedie, která má spád a přitom zbytečně nechvátá, nechá diváka vydýchnout. A vnímat. S výbornými hereckými výkony všech protagonistů. Se zdařilou scénou a kostýmy. Amazonie je zkrátka svěží vítr v plzeňské činohře.
Hra sama zaujme skvěle vystavěnou zápletkou, točící se kolem mladého páru začínajících herců - Anety a Mundka. Aneta začne hrát v komerčním seriálu situovaného do Amazonie, Mundek touží dělat nezávislé, "skutečné" umění. A ať chtějí nebo ne, jejich cesty se začnou rozcházet.
Amazonie je naše současnost, hovoří tedy současným jazykem mladé generace. A co je na ní skvělé - není prvoplánová. Staví oba světy vedle sebe, ale ne proti sobě. Nechá je vzájemně se prolínat, ovlivňovat se, okoření je i surrealistickou postavou Indiána (Jaromír Lichtenberg).
Komerční svět filmu proti hledání nezávislosti
Mladý pár Anetu a Mundka výtečně hrají Klára Krejsová a Marek Adamczyk. Klára Krejsová je rozhodnou dívkou, která už nechce jen mluvit o velkém nezávislém umění, ale která chce především normálně žít. I ji postupně, jakkoliv se jí to zprvu příčí, proměňuje seriálové prostředí, sláva a filmový svět.
To Marek Adamczyk jako Mundek se tomu všemu vzpírá ve snaze ubránit si nezávislost. Je stále oním nerozhodným, vlastně jaksi bezbranným hledajícím klukem, který chce v umění být svůj, ale co je to vlastně "být svůj" a jde to vůbec? A co koneckonců je ta proklamovaná nezávislost?
Odpověď na to hledá vlastně nevědomky a výtečně mu v tom sekunduje Andrea Černá jako Franka. Dívka hovořící o alternativním divadle, přitom přitahována k televizní obrazovce právě tím seriálem, v němž hraje Aneta.
Petr Konáš jako charismatický Jurek je vlastně nepochopený vizionář s neodolatelným pohledem šílence.
Petr Konáš perlí jako Režisér a Jurek v jedné osobě
Diktátu cizích názorů podléháme snadno, nechceme vypadat spotřebně či konzervativně. A to jedinečně reflektuje Petr Konáš ve dvou rolích - jako nekompromisní, tvrdý Režisér onoho seriálu na jedné straně, a jako Jurek, Frančin kamarád, toužící tvořit ono nezávislé umění, na straně druhé. Spojení obou rolí v osobě jednoho herce geniálně vystihuje obapolnost celé situace.
Petr Konáš jako charismatický Jurek je vlastně nepochopený vizionář s neodolatelným pohledem šílence. Chce být za každou cenu svobodomyslný, volný, snad revoltující proti spotřebnímu světu, ale vlastně neví, jak na to. A diváci ocení, že se z něj vyloupne nečekaně živá tragikomická postava. Tak odlišná od Režiséra a paradoxně v kratičkých záblescích ne jemu nepodobná. I Režisér totiž chce udělat jiný film než seriál o milencích v amazonském pralese.
A dalším hledajícím, či spíše mužem toužícím po umělecké nezávislosti, je vlastně i Kryštof, Anetin filmový partner, výtečně pojatý Michalem Štěrbou.
Divadlo hodilo publiku návnadu, která funguje
Atmosféru vystihuje nápaditá variabilní scéna, která dokáže během okamžiku měnit prostředí z pokoje na filmový ateliér i zanedbaný dvorek. Její promyšlené nasvícení jen podtrhuje ve správných okamžicích tajemno a napětí.
Amazonie je dnešní, konkrétní, ale skrze Indiána i neodolatelně tajemná. Hra nechce poučovat, ani napravovat, natož dávat rozhřešení a určovat, co je správné. Je to dílo, které nadchne mladého diváka, a nejen jeho. Jestliže Amazonie měla být jakousi zkouškou nových hereckých tváří, návnadou pro diváky, pak vezměte jed na to, že tuto návnadu spolknete s chutí. A začnete se těšit na další přídavek.
