Hlavním úkolem Karla Trněného bylo dělat ostrou asistenci kamionům týmu Buggyra a Martinu Prokopovi.
A zrovna tento ročník Dakaru byl jedním z nejnáročnějších. „Já to samozřejmě nemohu posoudit, protože jsem Dakar ještě nejel. Ale hodně lidí se shodlo na tom, že tenhle patřil k těm nejtěžším. A to co se týče navigace a terénu i povětrnostních podmínek. Byl to extrémně poskládaný závod a hodně se to projevilo,“ říká závodník.
Hodně těžko mu bylo například v Bolívii, kde měl s vozidlem projet vyschlým řečištěm.
„Vjeli jsme do něj. Jenže začalo pršet a sněžit. Absolvovali jsme nějakých dvacet kilometrů. Pak jsme měli odbočit do dalšího, menšího řečiště. Ale najednou se proti nám začala valit voda,“ popisuje dramatické momenty Trněný.
Když dojel k místu, kde se měl s kamionem otočit, byla tam už celkem velká řeka.
„Vody už začalo být hodně. Chtěli jsme to objet, jenže jsme zapadli. Kolega nás musel vytáhnout. Trvalo to asi hodinu a půl. Objeli jsme horu jinudy a viděli jsme, jak je v řečišti zapadáno dalších deset kamionů. Jde o chvíle, kdy si říkáte: ‚To prostě nejde projet.‘ Museli jsme ostatním pomoci a pak skočit zpět do řečiště na jiném místě a doufat, že se dostaneme dál. Z jedné strany řeka, z druhé hory. Je to opravdu zvláštní pocit, který jsem nikdy předtím nezažil,“ vypráví jezdec s tím, že na trati mnohokrát pomáhal ostatním závodníkům.
„Dakar takhle funguje. Zvláště, když nejedete špičku. Lano je v permanenci víc, než by si člověk přál. Našli jsme si tak spoustu nových kamarádů, třeba z Alžírska nebo Francie,“ dodává Trněný a je spokojený s tím, jak se podařilo asistenci týmu Buggyra zvládnout.
„Splnili jsme, co bylo potřeba,“ dodává jezdec, kterého od čtvrté etapy začala trápit technika.
Problémy se postupně zhoršovaly. „Do cíle jsme dojeli, ale v celkové klasifikaci jsme kvůli nesplnění některých povinných bodů nebyli,“ dodává Trněný.
Na slavnou rallye by se někdy v budoucnu opět rád podíval. „Byl to úžasný zážitek, který nás hodně posunul dopředu,“ doplňuje.
