Když plzeňští lékaři začali zákrok před třemi lety provádět, byla jen výjimečnou událostí. Rok od roku ale případů přibývá. Letos už se jednalo o celkem šest případů.
Operace trvá kolem deseti hodin a podílí se na ní dva týmy chirurgů. Jedná se o zákrok, při kterém se nejdříve odstraní nádor stomatochirurgy, pak plastičtí chirurgové přenesou část lýtkové kosti s okrskem svalové a kožní tkáně do dutiny ústní.
„Rekonstrukční operace v tomto případě umožňují operovat rozsáhlé nádory, které by jinak byly neoperabilní,“ uvedla primářka Oddělení plastické chirurgie Fakultní nemocnice v Plzni Inka Třešková.
Operace je specifická tím, že na těle pacienta pracují dva týmy lékařů zároveň. Tři stomatochirurgové odstraňují nádor na dolní čelisti a krku, zároveň plastičtí chirurgové pracují na dolní končetině. Pilou odříznou část lýtkové kosti s kožní a svalovou tkání.
Nejrizikovější je vypreparování cév, které vyživují kost. Vypreparují se proto, aby se mohly našít na cévy na krku.
„Nejdříve oba týmy pracují na pacientovi současně, pak my, plastičtí chirurgové, chvíli čekáme, protože fáze stomatochirurgů je delší. Odstraňuje se totiž nádor i krční uzliny, kam se nádor již rozšířil,“ popsala Třešková.
Když stomatochirurgové dokončí resekční fázi, na jejich místo u hlavy nastoupí plastičtí chirurgové. Ti modelují lýtkovou kost, kterou připevní k čelisti.
Pokud pacient není profi lyžař, lýtkovou kost ani nepotřebuje
„Nakonec spojujeme cévy. Ty z lýtka našíváme na cévy na krku, což zajistí vyživování přenesené kosti krví,“ líčí Třešková. Cévy mají průměr jeden až dva milimetry, takže je lékaři našívají na cílové místo pod mikroskopem.
„Každý chybný pohyb může porušit cévu, kterou potřebujeme k rekonstrukci,“ vylíčila Třešková. Vysvětlila také, jak je možné, že člověk funguje bez větší části lýtkové kosti.
„Pokud pacient není profesionální lyžař, lýtkovou kost úplně nepotřebuje. Po odebrání sice dojde k lehké nestabilitě kotníku, ale běžná chůze narušená není,“ popsala primářka.
Podle ní podobně složitých výkonů přibývá. „Musíme je na seznam zařazovat, protože odstranění zhoubného nádoru je jedinou šancí nemocného na vyléčení. A když vznikne po vyoperování nádoru díra na obličeji a krku, my, plastičtí chirurgové, ji musíme zacelit a znovu část tváře vymodelovat,“ vysvětlila primářka.
Nejrizikovější jsou čtyři dny po náročné a dlouhé operaci
Důležitá je mezioborová spolupráce a erudovaný tým stomatochirurgů a plastických chirurgů. Operace by se ale nedala provést ani bez kvalitní anesteziologicko-resuscitační péče.
„Nejrizikovější jsou čtyři dny po operaci, které jsou náročné i kvůli předešlé velmi dlouhé narkóze. Navíc, když se pracuje v oblasti krku, kde mohou přijít rizikové otoky, je to pro kolegy náročné,“ vylíčila Třešková.
Plastičtí chirurgové ročně provedou na dva tisíce operací. Největší část tvoří rekonstrukce tkáně po zhoubných kožních nádorech, velkou část tvoří i rekonstrukce prsů rovněž po operaci zhoubného nádoru. Těch zde provedou kolem stovky za rok.
„Není to estetická medicína, o které se nejvíce píše a mluví, ale hlavně medicína rekonstrukční sloužící k tomu, aby se zlepšil zdravotní stav pacienta nebo funkce nějaké části těla,“ vysvětlila Třešková.
Obecně je velký problém s udržením mladých lékařů v nemocnicích. Lákají je totiž velké výdělky na klinikách estetické chirurgie, které násobně přesahují ty ve fakultních nemocnicích. Proto část lékařů v nemocnicích pracuje na zkrácený úvazek a část pracovního času tráví v soukromé sféře.
„Jinak by se péče o pacienty fakultní nemocnice nedala zajistit,“ popsala primářka.
