Kolik restaurací podle vašeho odhadu po odeznění covidové šlamastyky neotevře?
Odhaduji, že ty, které prodávají přes okénko, znovu otevřou. Dělaly totiž tímto způsobem maximum možného, aby zůstaly v kontaktu s veřejností. Proto si myslím, že určitě otevřou.
Všech třicet Švejk restaurantů po České republice prodávalo přes okénko?
Většina z nich.
A všechny, až se opatření proti koronaviru rozvolní, znovu otevřou?
Řekl bych že ano, ale je jich hodně, takže úplný přehled nemám. Ale dvě, které provozujeme sami, tedy u náměstí Republiky v Plzni a na náměstí v Nepomuku otevřou určitě.
Dokážete odhadnout, pro kolik restaurací byla covidová krize smrtící? Byla to patálie spíš pro ty velké, nebo pro ty malé?
Je to diskutabilní, ale těžké to bylo hlavně pro ty, které mají hodně zaměstnanců, o které se musí postarat. Ty malé zavřely a znovu otevřou, protože živí jednoduše řečeno jen sami sebe. Zkrátka pokud jsou ty malé podniky trochu v kondici, s pomocí státní podpory přežijí. U velkých záleží na stupni zainvestování, tedy jestli jsou na začátku splácení úvěru.
Když začínají splácet úvěr, tak je to problém?
Samozřejmě. Záleží i na výši investice. Třeba my jsme na tom lépe, protože na trhu fungujeme 25 let. I když jsme investovali hodně třeba i do pivních lázní, nějakou finanční sílu máme. Naší výhodou je i to, že fungujeme jako rodinná firma, do které dávám energii nejen já, ale i manželka a oba synové.
Chcete říci, že jste měli čas vytvořit si rezervy, kdežto ti, kteří před koronavirovou krizí v oboru začali, tento čas neměli?
Samozřejmě.
A může být dnešní doba obdobím takzvané koncentrace kapitálu a ti silnější pohltí malé restaurace? Ptám se, jestli bohatí vytvoří třeba řetězce restaurací tím způsobem, že konkurenci skoupí lidově řečeno za hubičku?
Nabízí se to. Když se podíváme na akciové indexy růstu, některé akcie stoupají, což je zajímavé, ale podle mě restaurací se to týkat nebude. Například o venkovské takzvané mama, papa restaurace, což jsou většinou rodinné firmy, o ty zájem nebude.
Jde tedy podle vašich slov o ty, které jsou na trhu krátce a mají velké úvěry. Co bude s nimi? Zkrachují?
Záleží na tom, jestli restaurace dává smysl, má, jak se říká, hlavu a patu. Když tomu tak je a její provozovatel není kapitálově silný, pak je předpoklad, že o podnik přijde tak, že ho někdo koupí. Pokud se jedná o velkou restauraci, kde podnikatelský záměr není dobře připravený, zkrachuje.
Zkrátka, kdo má zákazníky, dobré menu, má šanci?
Podnikatel Hilton vyjmenoval tři důvody, pro které by mohl být hotel úspěšný – dobré umístění, dobré umístění a dobré umístění. Něco na tom je. Obecně se dá říci, že restaurace, které byly v dobré kondici před koronavirem, přežijí a ty ostatní, které balancovaly na hraně přežití před covidem, nepřežijí.
Radovan Sochor
|
Třeba v Plzni je ale velká konkurence mezi restauracemi, nebo ne?
Plzeň má ale také obrovskou koupěschopnost, je to sice industriální město, ale já tvrdím, že rok 2015 byl startem k tomu, aby nebyla jen industriální, ale i turistickou destinací. V její prospěch hraje i blízkost německé hranice. Má zkrátka obrovský potenciál.
Takže proto, že má tak velký potenciál, tedy není nadbytek hospod? Mně ale připadá, že je zde konkurence obrovská.
Hospody tam v Plzni, ale kdyby tam neměly svoje místo, podnikatelé by je neotevřely. Teď je ale jisté, že k pročištění určitě dojde, protože spousta hospod byla na hraně přežití i před koronou. Zavřou, aniž by je někdo kupoval. Zásadní roli hraje lidský faktor. Když se třeba provozovatel nebo majitel změní, hospoda skončí. Někdy je totiž hospoda jakési one man show a jakmile hlavní protagonista milovaný zákazníky zmizí, jen těžko podnik někdo jiný rozjede.
Může hromadný krach hospod hodně zvýšit nezaměstnanost?
Celosvětově je turistický ruch odvětvím, kde se točí nejvíc peněz a který zaměstnává obrovské množství lidí. Kolik restaurací zavře, nedokážu odhadnout i proto, že na nich to úplně nezáleží. Záleží na lidech, jakou budou mít v této době chuť do hospod a restaurací chodit.
Zkrátka jestli kvůli strachu z budoucnosti nebudou šetřit?
Přesně tak, proto návštěva restaurace je něco, co si člověk může odříct. Může si totiž vybrat – buď půjdu na dobrou večeři do restaurace za 200 korun, nebo si půjdu do Kauflandu koupit rohlík se salámem.
Koronakrize ale může být příležitostí pro mladé lidi, kteří vystudovali třeba hotelovou školu, mají chuť do práce, hodně sil i energie a mohou dnes levně koupit hospodu. Může to být šance začít podnikat?
Samozřejmě, že ano. Ale mladý člověk půjde do banky a řekne, půjčte mi peníze a banka řekne v žádném případě, turistický ruch je riziková oblast. Nikdo nám dnes nepůjčí. Dokonce ani číšníkovi s pracovní smlouvou na neurčito nikdo dnes nedá hypotéku. Protože pracuje v rizikové oblasti a nikdo neví, jestli nepřijde o práci. Jen trh rozhodne. Vy jste použila pojem z marxistické politické ekonomie – koncentrace kapitálu, ale to se děje na celém světě. Koncentrace a centralizace kapitálu je obrovská.
Záleží ale také na podpoře státu, protože třeba v Rakousku či Německu hospody dostaly po státem nařízeném uzavření asi 70 procent tržeb vykázaných v minulém období. V České republice stát lusknutím prstu zajistil spoustu krachujících podniků, které budou na prodej. Je to tak?
Je to tak. Stát nízkou podporou podnikatelů, kteří nechtěli, ale museli zavřít, zničí část trhu.
A nahraje někomu, kdo bude chtít podniky levně skoupit?
Může to tak být.
Zkrátka nastavení podpor živnostníkům nalinkovalo budoucnost českého podnikání a dalo šanci, aby někdo něco levně skoupil? I když na druhou stranu, my nejsme Rakousko a nemůžeme asi dát 70 procent tržeb...
Přesně tak. Ale ukázalo se, že pořád jsme postkomunistický stát. Protože byl rozdíl, jak se k situaci postavil vyspělý Západ a méně vyspělý Východ. Čím více na východ, tím hůře, někde nedostávají podnikatelé podpory vůbec žádné a trh si musí pomoci sám. V České republice někdo podporu dostal, někdo ne, takže i tady si většina podnikatelů musí pomoci hlavně sama.
A vy máte chuť koupit nějakou hospodu?
V žádném případě. My se teď budeme snažit pokračovat. A uvidíme, co se bude dít dál. Protože důvodem toho, že tu bylo tolik hospod, bylo to, že do nich lidé rádi chodili, utráceli. I proto, že byla dlouho konjunktura a teď se uvidí. Trh musí rozhodnout. Ale na druhou stranu to, čemu říkáme trh, je v České republice hodně regulované. Já doufám, že se začne očkovat proti covidu, situace se uklidní a začneme zase žít normálně.
