V Psychiatrické nemocnici Dobřany v uplynulých dnech dobudovali nákladem téměř 44 milionů korun nový pavilon s šedesáti lůžky, který by měl zvýšit kvalitu péče.
K jejímu zlepšení by podle ředitele nemocnice Petra Žižky mohlo vést i zpřísnění pravidel pro lidi, kterým byla soudem nařízena léčba. Tito pacienti jsou totiž problémoví v tom, že léčbu často bojkotují.
„V této oblasti je naše nemocnice přebornicí, protože takových pacientů máme v republice nejvíce. Nyní tvoří zhruba patnáct procent z 1 150 nemocných. Teď jich tu máme 180.
Proč je pacientů s ochrannou léčbou v Dobřanech tolik?
Protože se nařizuje poměrně často. Přispívá k tomu i fakt, že společnost má z těchto lidí obavu. Navíc je otázka, jak se rozhoduje o distribuci těchto pacientů mezi jednotlivými nemocnicemi.
Léčebna v Dobřanech |
Proč máte těchto pacientů nejvíce v republice?
Možná i proto, že jsme se jejich přijímání nebránili. Vždycky jsme byli vstřícní a chtěli jsme vyjít vstříc všem. Proto jsme pranýřováni, že máme těchto pacientů hodně a že to nemá ve světě obdoby. Já se snažím argumentovat, že trend je řídit se podle krajů. My ale zajišťujeme péči z většiny i pro Karlovarský kraj, poměrně značná část pacientů je tu ze Středočeského kraje, ale máme i pacienty z Jihočeského kraje. Takto je to nastavené historicky.
Čím se rozmisťování pacientů s ochrannou léčbou řídí?
Je to například věcí soudů, které ochrannou léčbu nařídí. My nemůžeme říci soudům: nenařizujte léčbu, na to nemáme právo. Můžeme pouze spolupracovat se soudy, a to se zlepšuje. Soudy totiž ochranné léčby navrhují, ale tyto léčby se také musí rušit. My dost často bojujeme s tím, že pacienti léčbu maří a nespolupracují. Výsledkem je, že neprobíhá tak, jak by měla. Ale zrušit ji bývá často obtížné. Když my návrhy na zrušení podáváme, dost často se setkáváme s prosbami typu: přece jen to ještě zkuste. Myslím, že by stálo za to, kdyby se rozhodovalo trochu s odvahou. Když dostanu za úkol se léčit a neplním ho, musím za to mít i nějaký trest. Navíc se většinou odsouzenému trest snižuje, když se rozhodne, že následně podstoupí ochrannou léčbu. Proto si myslím, že když tento člověk léčbu bojkotuje, a navíc ostatní lidi v naší nemocnici obtěžuje, měl by za to nést patřičný díl zodpovědnosti.
Dá se říci, že většina pacientů s ochrannou léčbou povinnosti nedodržuje?
To ne, to se říci nedá. Je to spíš o povaze léčby. Netýká se to pacientů s psychózami, kteří jsou duševně nemocní, dost často se to týká ochranných léčeb protitoxikomanických a protialkoholních. Uvedu příklad. Dotyčný je třeba několik let ve vězení za nějaký trestný čin a pak místo toho, aby šel domů, kde by si mohl ze svého pohledu užívat, jde do nemocnice, kde má podstoupit léčbu, které moc nevěří a je od začátku proti ní. Pak je to věc soudních znalců, kteří tuto léčbu navrhují, aby byli rozumní a věděli, jestli léčba má smysl, nebo ne.
Takže by se měl prodloužit trest vězení místo ochranné léčby?
Nebo ochrannou léčbu vůbec nenavrhovat. Když vidím, že pacient ji stejně nepodstoupí, proč se do ní pouštět? Dost často to bývá u pacientů, kteří mají poruchu v podobě závislosti a k tomu mají ještě poruchu osobnosti, dříve nazývanou jako psychopatie. Takový člověk není motivovaný ke změnám.
Bylo by pak tedy lepší trest vězení prodloužit? Mělo by to pro potrestaného větší efekt?
Nevím, jestli pro potrestaného, ale pro společnost určitě. Společnost by totiž byla ochráněná. Vycházím z toho, že ten člověk není motivovaný k léčbě, neplní povinnosti s ní spojené a ještě obtěžuje a ohrožuje ostatní.
Soud by měl být tedy odvážnější, prodloužit mu trest a zrušit ochrannou léčbu?
Je to i o soudních znalcích. Ve finále ale rozhoduje soud, který názor znalců může vzít v potaz, nebo nemusí. Soudy ochrannou léčbu často navrhují i proto, že se bojí, aby tito lidé něco neprovedli, kdyby byli propuštěni z vězení. Příkladem je člověk, který pije. Co my tady ale zachráníme, když on není motivovaný a léčit se nechce. Má ale razítko od soudu, že sem musí nastoupit. Logicky k nám nejde s nadšením.
Na jedné straně se tedy mluví o tom, že se má snížit počet pacientů v psychiatrických nemocnicích, ale pak soudy navrhují ochranné léčby lidem, kteří se léčit odmítají.
Protože je tendence snížit počet lůžek následné péče v psychiatrických nemocnicích. Navrhoval jsem kategorii ochranných léčeb vyčlenit a nastavit pro tyto pacienty jasnější parametry. Dostal jsem příslib, že se o tom začne přemýšlet. Léčba těchto lidí má jiná specifika a nevím, jestli je úplně šťastné, aby byli v pavilonech, kde jsou normálně hospitalizovaní pacienti.
