„V České republice mám více než dvě stě známých. Oslovili mě, abych se přijel podívat. Je to tady skvělé. Miluji Českou republiku. Lidé jsou tu přátelští. A Plzeň? Tu už teď považuji za své druhé rodné město,“ svěřil se MF DNES Ongchhu, který čtyřikrát zdolal vrchol nejvyšší hory světa Mount Everest. Na svém kontě má i výstupy na další osmitisícovky Himálaje.
S plzeňským horolezcem Janem Trávníčkem se seznámil před třemi lety při výstupu na horu Manaslu. „O rok později se mnou byl na tibetské osmitisícovce Čo Oju a také jsme absolvovali Everest trek. Mám s ním skvělé zkušenosti,“ uvedl Trávníček.
Spolu s Ongchchuem zažil i dramatické chvíle. „To když jsme v sedmi a půl tisících metrech stahovali zraněného francouzského horolezce. Ongchhu pomáhal hlavně logisticky,“ vypráví.
Šerpa navštívil Plzeň |
O podobných událostech Ongchhu příliš nemluví. I kvůli své skromnosti. „Oni berou výstupy jako součást své práce. Zbytečně neriskují a jde jim o bezpečí výpravy,“ dodává Jan Trávníček.
Jeho nepálský parťák charakterizuje etnikum Šerpů, z něhož pochází, slovy čest, pracovitost a štěstí. „Jsem hrdý na naše lidi, jako byl třeba šerpa Tenzing, který pomohl prvnímu člověku dosáhnout vrcholu Everestu,“ říká šerpa.
Právě nejvyšší horu světa někteří horolezci podceňují. „Nepovažují ji za nejtěžší. Na Everest míří hodně expedic, se zkušenými šerpy, takže lidé mají někdy pocit, že je jednodušší než jiné osmitisícovky. Ale každá hora je náročná. Není tolik složitá technicky, jako je třeba K2, ale i tady najdete nebezpečná místa. Ta jsou například u ledopádu Khumbu. A někomu dělá problémy také její vysoká poloha,“ vysvětluje.
Zatím ještě neměl možnost zdolat K2. „Rád bych se tam ale jednou podíval,“ dodává Ongchhu.
Jeho hlavním úkolem je zajistit, aby účastníci expedice byli v bezpečí. „Samozřejmě, že cesty na Everest jsou složité, ale přece jen se snažíme, aby vše bylo zabezpečené. Bývají k dispozici lékaři. Dnes je to velmi frekventovaná cesta, chodí tam sedmdesát až sto lidí denně,“ konstatuje.
Zároveň připomíná tragické události, které se v minulosti odehrávaly v okolí hory Nanga Parbat, kdy ozbrojenci zabili mnoho lidí. Při masakru v roce 2013 zemřelo deset turistů z několika zemí, včetně jednoho šerpy.
Pro to, aby mohl svou práci vykonávat, potřeboval náročný výcvik v mnoha oborech. „Potřebujete hodně trénovat. Musel jsem nabrat zkušenosti i díky tomu, že jsem absolvoval mnoho cest po Himálaji. Prošel jsem průvodcovským i záchranářským tréninkem. A ještě dalšími z jiných oborů,“ informuje.
Počet lidí při expedicích není nijak limitovaný. „Nejlepší je ale skupina kolem sedmi až deseti lidí. To většinou zaručuje dobrou spolupráci a spokojenost. Když jsou skupiny větší, je větší riziko, že každý bude chtít jít jiným způsobem, což může přinášet problémy. Zvládat ale musíme všechno,“ říká šerpa.
Spousta horolezců preferuje klasické techniky. On se ale snaží využívat co nejvíce i moderní techniku. „Jak už jsem řekl, hlavní je bezpečnost, a k ní tyto věci pomáhají. Máme spoustu zodpovědnosti, takže se podle toho musíme zařídit,“ sděluje.
Letos se už na Everest nechystá. „Možná jedině jako součást záchranných týmů vrtulníkem, pokud se něco stane. Jinak mi spousta lidí říká, abych s nimi na Everest vyrazil. Já jsem se ale rozhodl pro jinou cestu. Důležití jsou pro mě teď moji přátelé, takže dám přednost výstupu s nimi na Manaslu,“ prozrazuje Ongchhu.
Ten je ze své domoviny zvyklý na hory vysoké kolem osmi tisíc metrů. Nyní měl možnost navštívit i ty české, které se těm v Nepálu či Tibetu velikostí rovnat nemohou. I tak pro ně ale má jen slova chvály.
Sněžka je nádherná. Mám k ní respekt, i když není tak vysoká
„Byli jsme lyžovat na Šumavě. Bylo tam moc krásně a příjemně. Také jsem se byl podívat v Krkonoších, kde je nejvyšší česká hora Sněžka. Mám k ní respekt. To, že není tak vysoká, nic neznamená, na zdolání každé hory potřebujete energii. Je každopádně nádherná,“ podotýká šerpa.
To, že si Česko oblíbil, bylo vidět na první pohled. Na sobě měl totiž modrou bundu s nápisem ČSSR a se lvíčkem na prsou. Na triku se mu ale zase honosil nápis Nepál.
„Mám tak na sobě věci, které symbolizují obě mé země. A to mám ještě tričko, na kterém je napsáno přímo Plzeň,“ směje se zkušený horský vůdce.
První slovo, které se v češtině naučil, bylo dobrý. „Pak jsme také s kamarády vtipkovali, a tak jsem se naučil říkat větu: Dáme pivo, vole? Umím také dobrý den, dobrou noc nebo na shledanou,“ prozrazuje.
