Také letos promítá Jiří Korda o Letních filmových nocích v plzeňském amfiteátru

Také letos promítá Jiří Korda o Letních filmových nocích v plzeňském amfiteátru na Lochotíně. | foto: Václav Samek

Discopříběh sledoval před léty narvaný amfiteátr, vzpomíná promítač

  • 1
V kině Čas, v Elektře i v populárním amfiteátru v Plzni na Lochotíně. Tam všude promítal filmy dnes dvaasedmdesátiletý Jiří Korda. V "amfíku" poprvé usedl do projekční kabiny v roce 1973 a pamatuje i doby, kdy byly biografy narvané k prasknutí. Rekordy v Plzni drtil Discopříběh a také komedie Slunce, seno a pár facek.

Práce promítače Kordovi učarovala už když chodil do školy. Jako osmiletý poprvé nakoukl do projekční kabiny v dnes už neexistujícím kině v Sokolovně v Plzni - Bolevci. U promítačky ale usedá i v těchto dnech. Až do konce září pouští snímky návštěvníkům Letních filmových nocí v amfiteátru na Lochotíně. 

Technika promítání se podle něj za léta změnila jen minimálně. Co je diametrálně odlišné, je však návštěvnost. V amfiteátru se dřív pravidelně nepromítalo, bývaly tu ale Filmové festivaly pracujících, na které přicházelo pravidelně několik tisíc lidí.

U diváků nejvíc bodovaly snímky o vojáku Švejkovi, Až přijde kocour či Limonádový Joe. Ty do amfiteátru přilákaly sedm až osm tisíc lidí. "To dlouho nic nepředčilo. Až Discopříběh, na který přišlo 17 tisíc lidí," popisuje Korda.

Discopříběh se v Plzni natáčel, v amfiteátru měl tedy dokonce předpremiéru. Hned dva roky poté rekord v návštěvnosti opět padl. Promítalo se tu totiž Slunce, seno a pár facek. "Kam se všichni vešli? Ti seděli i na lampách," říká s nadsázkou Korda a dodává, že kapacita byla samozřejmě výrazně překročena.

Dívat se na film od promítačky je nepohodlné

Porovnat to s dnešní návštěvností podle něj vůbec nejde. "Zájem o kino zmizel. A netýká se to vůbec jen letňáků," míní Korda a dodává, že odliv diváků pocítily biografy několikrát, mimo jiné i se zahájením pravidelného vysílání České televize v roce 1954.

Dnes do letního kina v amfiteátru přichází podle Kordy v průměru 150 lidí. "Už jsme jich měli ale i tři sta. Hodně záleží na počasí," konstatuje Korda. Promítání si však sám příliš neužije. Že by se mohl na snímek podívat, je podle něj nereálné. 

Nebo spíš nepohodlné. "Musel bych koukat malým okýnkem, to pohodlné opravdu není. Slyším jen zvuk," přibližuje Korda a dodává, že dřív se při některých festivalech před večerním představením dělaly v malém biografu i kontrolní projekce, které si mohl užít i on.

"Pak se mi také poštěstilo, když v osmdesátých letech dovezli do kina filmy z trezoru, jako třeba Skřivánci na niti nebo Den sedmý, osmá noc. To jsem si nemohl nechat ujít a zařídil jsem si, abych je mohl vidět i já," ujišťuje.

Teď už jej biograf příliš neláká. "Že bych si zašel ve volném čase do kina? To vůbec. Naposled jsem náhodou před dvěma lety viděl Doktora od jezera hrochů. Shodou okolností také v letním kině," říká Jiří Korda.