Spatřit ho můžete na prknech Divadla na Vinohradech, krátce po premiéře má snímek Křídla Vánoc, v němž hraje. A na Vánoce poběží poprvé v televizi nová česká pohádka Duch nad zlato, v níž ztvárnil Viktor Preiss právě polepšeného ducha.
"Byla mi sympatická tím, že se jedná o klasickou pohádku. Příběh dodržuje její zákonitosti, zlo bude potrestáno a zvítězí dobro a láska," říká Preiss. Pohádka Duch nad zlato je inspirovaná příběhem Hanse Christiana Andersena.
JuniorfestHoršovský Týn, Plzeň, Dobřany Letošní šestý ročník byl prvním soutěžním. Ve dvou kategoriích soutěžilo šest a šest filmů. Snímky posuzovala šestičlenná mezinárodní porota, v níž usedl třeba zakladatel serveru www.csfd.cz Martin Pomothy či umělecká ředitelka filmového centra v Moskvě Yekaterina Bordacheva. Kategorii pro děti v kategorii 5 - 10 let vyhrál Do toho, Eddy, diváci ocenili snímek Kovář z Podlesí Mezi soutěžními filmy pro děti ve věku 11 - 13 let porota nejlépe hodnotila Pozdrav od Mika, pro diváky byl vítězem snímek Bratrstvo kominíků Během festivalu se promítly také na dvě desítky dalších filmů, k vidění byly například předpremiéry snímků Maturita a nové české pohádky Sněžný drak či oceňovaný Hořící keř. Více na www.juniorfest.cz |
Ačkoliv byl celý popsán na pouhých čtyřech stranách, režisér Zdeněk Zelenka z něj zvládl vytvořit celovečerní snímek.
"On to celé obohatil, především o tu postavu ducha, který na světě kradl, hromadil zlato a peníze a za to byl potrestaný zakletím do záhrobí. Chtěli jsme, aby měl i on svůj životopis. Udělali jsme z něj tedy bývalého zlatníka, který se zatoulal do českých zemí zhruba v období renesance. Nikdy se ale nenaučil česky a mluví takovou hatmatilkou," přibližuje Preiss s tím, že se s ostatními tvůrci snažili, aby vše bylo dětem dobře srozumitelné.
A protože se jedná o správnou pohádku, nebude chybět ani dobrý konec. Duch se napraví, začne pomáhat lidem a nakonec je mezi ně opět přijat.
Celý snímek Preiss ještě neviděl, na konci listopadu ho však čeká projekce.
"Z toho, co jsem zatím viděl, si netroufám hádat, jaké to bude," říká herec vědom si náročnosti dětského diváka. Vnímá ho jako rovnocenného tomu dospělému.
"Dokonce je mnohdy i pozornější a citlivější. Rozhodně jej nelze podceňovat. Já si myslím, že to je přísný soudce, ještě není zkažený. A myslím, že mnohdy je i těžší pro něj tvořit," míní herec.
Preiss se objevil v řadě pohádek. Je tomu už téměř třicet let, kdy se představil jako správce v evergreenu S čerty nejsou žerty.
Pozoruje, jak se od té doby pohádky proměnily spolu s tím, jak se mění dětský divák. "Dětská pozornost je dnes roztříštěná. Děti mají kolem sebe spoustu informací, mají řadu možností. Připoutat je k televizní obrazovce je podle mého názoru stále těžší. Děti už počítají s jistou akčností, rytmem, vyžadují určitý způsob komunikace," zamýšlí se nad rozdíly Preiss.
Roli často odmítne a režisérovi doporučí jiného herce
Sám řadu rolí odmítá. A prý má takovou zvláštní vlastnost. Když si přečte scénář, stává se, že si v dané roli představí úplně někoho jiného.
"Svým způsobem je to úchylka. Někdo si může klepat na čelo, když pak režisérovi doporučím někoho jiného, z mého pohledu lepšího," přibližuje s úsměvem Preiss a přirovnává to ke čtení knihy.
"Když ji čtete, vytvoříte si určitou představu o hrdinech. Když je pak vidíte na plátně, může to vést až k rozčarování. Natolik mohou být představy odlišné."
A podle čeho si tedy role vybírá? "Chci, aby dávaly smysl a aby dávaly něco i mně. Musím říct, že čím dál víc spoléhám na instinkt. Důležité je, jak na mě role působí po prvním přečtení, důležité je, jestli ji přečtu na jeden zátah, jestli mě chytne hned, jestli mě baví," jmenuje kritéria výběru Preiss a dodává, že se nechce do rolí nutit.
"Nechci, aby mi jen odebraly energii. Nechci brát roli jen kvůli tomu, abych byl vidět," ujišťuje Preiss.
"Malé figurky mě baví"
Za zmínku stojí třeba snímek Mazaný Filip, v němž se objevil v roli barmana na pouhých pár minut. "Pro mě není problém vzít malou figurku, pokud mě baví a mohu ji nějak naplnit, něco k ní vymyslet. Právě takovéhle figurky mám rád, to je zábava," hodnotí Viktor Preiss.
Oblíbenou roli však, podobně jako mnoho jiných herců, nemá. A ani žádnou vysněnou.
"Nikdy jsem neměl představy o tom, co bych chtěl nebo měl hrát. A na tom, co jsem udělal, jsem nikdy nelpěl. Nejsem sentimentální. S rolí se dokážu jednoduše rozloučit," vysvětluje.
Přiznává, že samotné natáčení jej příliš nebaví. Tedy přesněji řečeno spíše ty věci okolo něj, například čekání na jednotlivé záběry. "Ale pokud je to zajímavé místo a příjemní lidé, snáší se to mnohem lépe," přibližuje herec.
A těší se tedy na výsledný produkt? Jak se to vezme. Ideální by mu přišlo, pokud by hotový film mohl zhlédnout o samotě. Pokud běží v televizi reprízově nějaký jeho film, už se nedívá.
"Já nejsem sebevzhlíživý. Dřív jsem bral sledování mých filmů hodně profesionálně, přemýšlel jsem neustále, co se dalo udělat jinak, co se povedlo," říká Preiss.
Připomíná ale, že výsledek je kombinací mnoha aspektů, které sám může stěží ovlivnit. "Už se nechci zabývat tím, jestli by se dalo něco udělat jinak. Zvlášť když je to minulost," vysvětluje svůj postoj.
Odpočinek? Lehnout si...
Pokud by si tedy měl vybrat film, na který se bude sám dívat, byl by to jednoznačně dokument. Ty má nejraději.
"U nich nemám žádné pochyby. Není to umělý příběh, je to fakt, na který se můžu spolehnout. Dívám se výhradně na ně," konstatuje Viktor Preiss.
Mimochodem, dokumenty jsou pro úspěšného herce i jedním ze způsobů relaxace. Jak říká, rád pracuje, ale rád také odpočívá. "Rozhodně nemůžu říct, že relaxuji prací. Pro mě je odpočinek lehnout si a opravdu nic nedělat," směje se.
