Pelákův vůz bude v desítce druhým nejmladším. V době prvního motoristického závodu v Plzni ještě nebyl ani vyroben. Nejstarším plzeňským vozem je v Americe vyrobený Hudson z roku 1910 následovaný o rok mladším Hupmobilem, který také vznikl za mořem. Domácí výrobci budou zastoupeni třemi vozy. Dva veterány se pyšní znakem Laurin a Klement, třetím je Pelákova škodovka.
Karel Pelák ji ve svém životě kupoval už dvakrát, přitom ji nikdy neprodal a podle svých slov neprodá.
ProgramVýročí 100 let od prvního závodu sobota 28. 6. 2014 14:00, v zaslepené části Lidické ulice mezi budovami lékařské fakulty, pořádá ÚMO Plzeň 1 společně s Classic Car Clubem Plzeň
|
V roce 1972 podal inzerát do tehdejšího motoristického časopisu, že koupí otevřený vůz Škoda 4R nebo jenom jeho karoserii.
„To bylo tak. V místech, kde je škodovácká vývařovna, bývaly zahrádky. V jedné z nich stálo zdevastované auto, jeho majitel si z něj udělal obytný vůz. Vše od předního skla dozadu bylo zničené. Podvozek a drátěná kola byla původní. Říkal jsem si, že když seženu karoserii a podaří se mi získat plzeňský kus, udělám z nich jedno auto.
„Na inzerát mi přišla jediná odpověď od pána z Jablonce. Ta slova si pamatuji dodnes: ‚Vážený pane, mám karoserii k automobilu, ale nebudu ji kvůli vám sundávat ze šasi, protože to je kompletní. Jestli chcete, prodám vám komplet za tři tisíce. Sdělte mi, jestli si pro to přijedete.’ Dva dny jsem se snažil tři tisíce někde získat, ale nevyšlo to,“ vzpomíná Pelák.
Nakonec se dohodl s kolegou z kanceláře, který peníze měl, že auto z Jablonce koupí.
„Prodávající mi ještě říkal: ‚Pane Pelák, ve vás jsem našel člověka, kterému auto s klidem prodám, protože na vás vidím, že o něj máte ohromný zájem. Slibte mi, že ho nikdy neprodáte.’ Víte, jak mi bylo, když jsem věděl, že auto je vlastně kolegy, protože já jsem jako už ženatý začínající konstruktér nedokázal tři tisíce dát dohromady? Nikomu bych to nepřál.“
„Dva dny po převozu jsme auto z Jablonce zprovoznili. Starali jsme se o něj jako parta, jezdili jsme s ním. Ale pak odešel motor a tenkrát bylo strašně složité někde zajistit opravu. Auto chátralo. Kolikrát jsem kamaráda marně přemlouval, ať mi ho prodá. Nabízel jsem mu za něj peníze i jiného veterána. Byl neoblomný,“ popisuje muž.
Stejně jako v roce 1972 v Jablonci
V roce 2007 se mu škodovku přece jen podařilo získat. Takřka stejným způsobem, jak ji „kupoval“ v roce 1972. Majitel škodovky totiž jednou řekl, že tohle auto by prodal jedině sběrateli z Vysočiny.
„A to je můj velký kamarád. Takže jsme to udělali vlastně jako v roce 1972 v Jablonci. Jen s tím rozdílem, že on auto kupoval za mé peníze, jen místo tří tisíc to bylo mnohonásobně víc a auto nebylo v dobrém stavu. Mám ale obrovskou kliku, že naprostá většina věcí je v něm původních. Musela se v uvozovkách udělat jen nová střecha, čalounění, lak, generálka motoru. Auto se ale nestavělo nové, dřevěná konstrukce i všechny plechy jsou původní,“ říká hrdý majitel.
Ale tenhle příběh ještě nekončí. „Nedávno se mi ozval starý pán a do telefonu mi řekl: ‚Pane, vaše auto původně měla firma, ve které pracoval můj otec. Právě tímhle autem pravidelně vozil ovoce z Turnova do Prahy.’ Mám dál zase po čem pátrat,“ končí povídání o své veteránské škodovce Karel Pelák.
