Hned několik tajuplných příběhů se vypráví o nejvýznamnější plzeňské dominantě, katedrále svatého Bartoloměje. Za nejvzácnější památku tohoto chrámu se považuje gotická socha Panny Marie nazývaná Plzeňská madona. Ta ovšem není jen významným uměleckým dílem, ale také symbolem, jejž místní lidé po staletí uctívali a v těžkých dobách u něj hledali ochranu a útěchu.
Socha ze druhé poloviny 14. století vyniká pečlivým zpracováním vlasů, šatů a rysů v obličeji. Podle pověsti je dílem slepce, kterého si Panna Marie sama zvolila a dodala mu potřebné nástroje, přestože neměl se sochařstvím žádné zkušenosti. Po dokončení sochy mu za odměnu vrátila zrak.
Říká se, že její rysy jsou natolik živé, že se její výraz proměňuje. O léčivých schopnostech sochy pak svědčí řada zápisů v plzeňském církevním archivu. Řada lidí prohlašovala, že díky modlitbám k Plzeňské madoně se vyléčili z nemocí a zbavili se bolesti, přestože to doposud vypadalo beznadějně.
S katedrálou se pojí také asi nejznámější plzeňská pověst o andělíčkovi Vošáhlíkovi. Kdysi dávno měl mít svatbu místní kat, jenže ten měl zakázáno vstoupit do církevního chrámu, protože jako popravčí měl moc nad životem a smrtí, a lidé se ho báli. Musel proto k obřadu poslat místo sebe zástupce a na nevěstu si počkat venku u bočního oltáře.
Jak se tam vkleče modlil, opřel se po chvíli rukou o mříž zdobenou andělíčky. Místní lidé ho zahlédli a začali věřit, že když si sáhnou na stejného andělíčka, přinese jim to štěstí, protože o katovi se také říkalo, že má kouzelnou moc. Pověra se udržela dodnes.
 |
Ochránkyní města Klatovy je zase po staletí Panna Marie ze slavného obrazu. Jeho věhlas se šíří nejen v blízkém okolí už od druhé poloviny 17. století. Jednoho letního dne roku 1685 totiž podle očitých svědků začal ronit krev.
Hned poté byl přenesen do blízkého děkanského kostela Narození Panny Marie, kde byl nadále hlídán a pozorován. Speciální komise pověřená pražským arcibiskupem obraz prověřila a zázrak uznala.
Dodnes se traduje, že obraz pomáhá párům, které marně touží po dítěti, i nastávajícím maminkám. Portrét je každoročně součástí procesí, které míří během klatovské pouti od svatostánku, jenž začal být budován už ve 13. století.
Původní kostel mohl mít charakter baziliky se třemi podélnými loděmi (jednou hlavní a dvěma nižšími) a příčnou lodí oddělující kněžiště. Z původní stavby se dodnes zachovaly zbytky obvodového zdiva lodi. V druhé etapě byl postaven presbytář, který se skládá z pětibokého závěru a centrální chórové části doplněné užšími bočními prostory transeptového typu. Tato přestavba je datována do přelomu 14. a 15. století. Podle farní kroniky byl kostel tehdy přeplněn věřícími až k oltáři.
Madona ze Strašína vystupuje v několika legendách
Sochy svatých představovaly pro lidi po staletí oporu a zastání v těžkých chvílích. Proto si jich také velmi vážili. O Madoně ze Strašína to platí obzvláště. Vesnice je poutním místem spojeným s mariánskými zázraky a sama socha vystupuje v několika legendách. Pro místní proto bylo velkou tragédií, když dílo v roce 1990 odcizil neznámý pachatel.
Už dva roky se na dříve prázdném místě skví replika, kterou podle několika dochovaných fotografií a další dokumentace vytvořili specializovaní odborníci. Přestože nejde o původní dílo, pro místní osazení oltáře znamená hodně.
K soše Panny Marie s Ježíškem totiž chodily davy lidí. Zvláštností sochy byla korunka, kterou měla na hlavě. Tu podle legendy ukradl jeden strašínský chlapec hadí královně.
Několikrát měla být zničena, ale vždy přežila. Často si ji brali vojáci do bitvy, aby jim pomohla k vítězství. Spojeno s ní bylo mnoho zázraků. Uctívalo ji několik císařů. Řeč je o slavné soše Panny Marie Zelenohorské. Její třetí kopie se před pěti lety usídlila v zámeckém kostele na Zelené hoře.
Velkou slávu si gotická socha vydobyla ve Vídni, kde se momentálně nachází. Pro schopnost ochránit město před požárem se stala jeho patronkou. Ve zvláštní zbožnosti byla také v dobách vídeňských morových epidemií v 17. a 18. století.
Obraz Panny Marie Přeštické uzdravil stovky lidí
Proslulá Divotvůrkyně Přeštická je více než 300 let starý obraz piety, který podle starodávných svědectví uzdravil stovky lidí. Koncem 17. století si přeštický měšťan Jakub Hoffmeister přivezl z Prahy tisk Bratrstva sedmi bolestí Panny Marie se škapulířem, což byla tehdejší část oděvu. Na něm byl otištěn obraz piety. Hoffmeisterova manželka Alžběta ho měla v tak veliké úctě, že si nechala pořídit olejomalbu. Tak vznikl obraz Panny Marie Přeštické.
V domě u Hoffmeisterových, v místě dnešního obchodního domu Perla na náměstí, našla v roce 1700 útočiště poutnice. Při nočních modlitbách zpozorovala na obraze Bolestné Panny Marie krůpěje potu. Nadpřirozené pocení, pláč, mrkání a další proměny se začaly podle svědků opakovat. V roce 1710 Alžběta Hoffmeisterová darovala obraz přeštickému kostelu. I zde se zázračně projevoval.
Nakonec byl uznán církevním výrokem za zázračný, a to 27. dubna 1711. Kromě toho, že se malba zvláštně proměňovala, uzdravovala poutníky.
Původ kostí na vrchu Mouřenec není jasný
Kostel svatého Mořice na vrchu Mouřenec patří v poslední době k nejoblíbenějším šumavským památkám. Kromě příznivců malebných scenérií láká rovněž milovníky záhad.
Traduje se, že místo, na němž byl svatostánek postaven, vyzařuje zvláštní energii. Na základě vyjádření některých psychotroniků jde o jevy negativní. Spojují je zejména s nedalekou kostnicí.
Do ní bylo v 18. století uloženo kolem pěti tisíc lidských kostí. Jejich původ není jasný. Někteří návštěvníci kostela však v posledních letech říkají, že energie, která na ně odtud působí, je naopak kladná. Zvláštní atmosféra z areálu dýchá každoročně v adventním období, kdy je kostel svátečně ozdobený.
Záhadná skvrna na štítu hřbitovního kostela svaté Maří Magdalény ve Velharticích přitahuje pozornost mnoha kolemjdoucích. Řadě z nich připomíná ženský obličej. Přestože stavba dostala novou omítku, skvrny zůstaly.
Část místních lidí se domnívá, že jde o obličej hradní paní, která kdysi poblíž zahynula. Další si myslí, že tvář patří dívce, kterou unesl její bývalý přítel, oživlý umrlec. Právě tento příběh inspiroval nejspíše Karla Jaromíra Erbena k vytvoření balady Svatební košile ze sbírky Kytice.
Průvod připomněl více než tři staletí od klatovského zázraku (8. 7. 2018)
