Policejní psinec. V Domažlicích vychovávají ze psů komisaře Rexe

  • 4
Jednapadesát let zní kasárnami v Domažlicích štěkot německých ovčáků. Pohraničníky tu vystřídali před 23 lety policisté a v současné době je v Domažlicích jediná chovatelská stanice psů pro policii v celé republice.

Šest psích předškoláků si hraje ve velkém kotci s kusy dřeva a balonkem. Právě tím už začíná výcvik policejních psů, kteří v dospělosti vyčmuchají vrahy i loupežníky. A svými zuby jim v případě nutnosti důsledně ukážou, kdo teď musí poslouchat.

Jedním ze zdejších odchovanců je téměř čtyřletý Wincek. S psovodkou Janou Klimešovou slouží v Domažlicích a tenhle německý ovčák už dokázal zadržet několik pachatelů. Wincek v pátek při cvičné ukázce zákroku proti muži se zbraní přesvědčil přítomné, že když vyráží na pachatele, nezpomalí ho ani střelba. Pevně se zakousl do speciálně vycpaného rukávu bundy figuranta, který po pár vteřinách ležel na zemi.

Wincek byl pevně zakousnutý do doby, než zpacifikovaného pachatele policisté spoutali a odvedli do policejního auta. "Wincek se na tuhle práci cvičí odmala a vlastně se bude cvičit celý život. Každá situace je jiná, jedinečná. Naposledy zadržel pachatele na Chodském hradě," říká policistka Jana Klimešová, pro kterou je Wincek ve službě parťákem, na něhož je stoprocentní spolehnutí.

Chovatelé vybírají jen nadprůměrné jedince

Po osmi týdnech odebírají chovatelé ve stanici v Domažlicích štěňata od fen. Některá si berou už konkrétní psovodi, jiná dál zůstávají v kotci, kde si společně hrají. A postupně se začínají učit jednoduchým povelům.

Jaké vlastnosti budou mít psi v dospělosti, se dá odhadnout podle rodokmenů jejich rodičů, které si policisté vedou nejméně čtvrt století. "Vlohy jednotlivých psů můžeme ovlivňovat tím, že do chovu vybíráme skutečně jen nadprůměrné jedince. Velký důraz klademe na zdravotní stav rodičů. Musejí navíc pocházet z vrhů, u nichž nebyl zaznamenaný jediný zdravotní problém. Třeba klouby na packách a kyčlích jim rentgenujeme už v půl roce," popisuje vedoucí chovatelské stanice Roman Končel.

Rádi se nechávají drbat a jsou mimořádně přítulní

I když se to na první pohled nezdá, policejní psi jsou hodně společenští. Ta nejmenší štěňátka se roztomile batolí. Když k nim přes mříže strčíte ruku, nechají dovádění s kusem dřeva nebo míčkem a snaží se vám olizovat prsty. Půlroční i oněco starší psi, kteří jsou už ve výcviku, na vás radostně skáčou. Ale sotva jejich cvičitelé zavolají, pejsci neomylně míří každý ke svému páníčkovi.

Chtějí se nosit, nechávají se drbat, s radostí ve cvičné budově hledají piškoty schované v kufrech i pohozené na staré sedací soupravě nebo na zemi. Každý nalezený piškot si náležitě vychutnají. "Základní úkol chovatelské stanice je, aby zvířata byla socializovaná, aby se nebála lidí, neznámého prostředí, vstupů do místností nebo třeba neznámých povrchů," vysvětluje Končel, proč se psi ve výcviku radostně rozběhnou i k neznámým lidem a nestydí se olíznout ani objektiv kamery.

Stejní pejsci ovšem za pár okamžiků s radostí aportují gumový kroužek nebo zuřivě bojují s hadrem na provázku. Od páníčků se po splnění úkolu dočkají pochvaly, piškotu a třeba i drbání za ušima. Vedoucí stanice k tomu říká, že základním všestranným výcvikem projdou úplně všichni psi narození ve stanici.

Pes zůstává pro policisty nenahraditelným

"Pak se rozdělují na ty, kteří zůstanou u všestranného výcviku, a na jedince pro speciální pachové práce. S výcvikem obrany je to stejné jako v lidské škole, i u psů postupujeme od jednoduchého ke složitějšímu: lovem malé kořisti, třeba míčku, později hadru. V dalších fázích je třeba kousací rukáv na ruce figuranta. První policejní zkoušky může pes skládat v 18 měsících, u policie může sloužit i do 10 let věku," dodává Roman Končel.

I když policisté mohou při zásazích proti nebezpečným pachatelům využívat nejmodernější technické vybavení, pes stále zůstává nenahraditelným. Pachatele dokáže nejen vystopovat v úkrytu, ale umí ho i donutit, aby se vzdal. Proti nebezpečným zločincům mohou policisté poslat psa i bez náhubku.

"Reakce takových lidí bývají různé. Většinou se nerozběhnou, snaží se lehnout, schovat se, pokoušeli už se psovi i něco nabídnout. Wincek ovšem ví, že si nesmí od nikoho cizího nic vzít, nezajímá ho, když pachatel něco odhodí, když má něco v ruce," objasňuje Jana Klimentová s tím, že učení a zdokonalování psů ve službě nikdy nekončí.