Jak ale říká Pavel Hlavinka, člen projektu Intersucho, na nejpostiženějších místech severního Plzeňska je jen takový deficit, že by stačil jeden výraznější letní déšť a množství vláhy by se dostalo na požadovanou hodnotu.
Jisté je podle Hlavinky to, že letošní deště přišly - lidově řečeno - chvíli po dvanácté, neboli o trochu později, než by bylo potřeba.
„Sucho, které před příchodem dešťů panovalo, se na řadě porostů negativně podepsalo. Pak přišly deště, někdo říká minutu po dvanácté, někdo pět minut po dvanácté. Naštěstí ale přišly a zachránily to, co na polích do té doby narostlo. Plodiny se díky dešťům mohly dál vyvíjet. Porosty se sice nevrátily k optimu, protože rostliny už mnohde nebyly schopny předchozí vláhový deficit zcela dohnat, ale zatím to vypadá, že sklizeň by mohla být alespoň průměrná,“ popsal Hlavinka.
Úrodu zatím není možné hodnotit
Kdyby ale podle něj nezapršelo, byly by výnosy velmi špatné. „Dokud kombajny nesklidí významnou část produkce, což se kvůli vlhčímu počasí zatím nestalo, nebudeme mít tvrdá data a výši úrody není možné jednoduše hodnotit,“ shrnul Hlavinka.
Připomněl i to, že nyní, v době sklizně, může mít vlhké počasí negativní dopad na kvalitu úrody, když například do zralých klasů několikrát zaprší.
Podle Pavla Hlavinky, který má v projektu Intersucho na starosti oblast prognózy výnosů a dopadů sucha v zemědělství, je třeba se adaptovat na to, že součástí klimatu budou na jedné straně sucha a na druhé straně přívalové deště, což se nevylučuje.
„Takže je třeba zavádět opatření k zadržení vody v krajině, která se po přívalovém dešti objeví. Tím eliminujeme její negativní účinky a dokážeme ji využít,“ sdělil.
Pokud krajina bude mít větší schopnost zadržovat vodu, poslouží to podle něj i v boji se suchem, ale také jako protipovodňové opatření.
SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvK tomu, aby v krajině vznikaly prvky typu protierozních pásů, stabilizovaných drah povrchového odtoku, liniových výsadeb, mokřadů, tůní a dalších, je důležité vzdělávat hospodáře a vytvářet jim podmínky, aby opatření mohli realizovat.
„Zemědělci oprávněně mohou říci: nám určité opatření sníží rentabilitu, proto ho nejsme schopni z vlastních prostředků zcela zafinancovat. Kvůli tomu je třeba upravovat dotační tituly. To se postupně děje, je ale otázka, jestli je to dost rychlé ve vztahu k postupujícímu suchu,“ vysvětlil Hlavinka.
Nejhůře je na tom okolí Žihle, nejlépe Klatovsko
Plzeňský kraj je charakteristický tím, že má na zhruba čtvrtině území pohraniční lesy, kam patří Šumava nebo Český les. Právě tam, kde se tyto lesy vyskytují, tedy v okresech Domažlice a Klatovy, v povrchové vrstvě půdy žádné vláhové deficity aktuálně nenalezneme.
I to vyplývá z měření týmu Intersucho. Podle Hlavinky se ale nedá říci, že by pohraniční lesy v určitém roce ochránily před suchem například celý kraj.
„Místní výskyt sucha může mít v konkrétním roce nahodilejší příčiny, záleží zejména na tom, do kterých míst přijdou díky podmínkám a proudění v atmosféře nějaké srážky a do které ne,“ vysvětlil.
Intersucho sleduje i to, na kolik procent je nasycena svrchní vrstva půdy do hloubky 40 centimetrů. Nedostatek vláhy panuje při nasycení menším než 50 procent. Z posledního měření z 12. července vyplývá, že tři čtvrtiny okresu Plzeň-sever trápí nedostatek vláhy.
Nejhůře na tom byl pruh od Žihle přes Kralovice a Kožlany na severu okresu, kde byla na většině enklávy nasycenost půdy jen 20 až 30 procent. V okresu Tachov byly zhruba dvě třetiny území v kategorii s nedostatkem vláhy, většina s nasycením 30 až 50 procent vody. Sucho tedy naštěstí nebylo tak výrazné jako na severním Plzeňsku.
Nejlepší situace byla na Klatovsku, kde je na téměř celém území ve svrchní vrstvě půdy dostatek vláhy. Na celé čtvrtině území, kde se nachází šumavské lesy, byla nasycenost půdy dokonce od 90 do 100 procent.
