Vždy v 17 a 18 hodin prochází centrem a na speciálně postavené zvonici uprostřed vánočních trhů zatroubí.
„Funkce ponocného byla vždy taková, že obcházel náměstí a dával pozor, zda někdo nedělá nějaké nepravosti, a tuto tradici se snažím dodržovat,“ říká plzeňský ponocný Zdeněk Zajíček, který si pro tuto příležitost připravil vlastní kostým.
„Je sice udělaný podle fantazie, ale myslím si, že podobné kabáty byly pro podobné účely vždycky určeny. Není v tom zima, od té doby, co dělám ponocného, chápu, proč lidé kdysi nosívali dlouhé kabáty. Na hlavě mám čepici, na rukou rukavice a na nohou teplé boty. V momentě, kdy to všechno máte k dispozici, není s celodenním pohybem po náměstí ani ve velkém mrazu problém,“ konstatuje Zajíček, který si vzal inspiraci z plzeňské historie.
„Přenesl jsem se do minulosti a vypadám zhruba tak, jak chodili ponocní v 19. století,“ konstatuje Zajíček.
Ten má ve výbavě kromě trouby také halapartnu.
„To je potěšující věc, protože je velmi dobrá na nezvané hosty, lumpy a darebáky,“ dodává s úsměvem ponocný, který ale hrůzu v žádném případě nenahání.
„Moc mě to baví a jsem rád, že jde o zvyk, který vytváří kolorit Vánoc. Lidem se to líbí a mně také. Je to hezká sváteční tradice, při níž se setkávám i s přáteli, které přes celý rok nevidím. Je to příležitost se s nimi potkat, popovídat si, popřát si všechno nejlepší a udělat si velikou radost,“ podotýká ponocný, který bude svou funkci vykonávat až do 23. prosince.
Jeho kolega z Domažlic Roman Holub nastoupí do akce 17. prosince v 17 hodin. Ve stejný čas bude obcházet centrum města také 18., 19. a 21. prosince. V sobotu 22. prosince pak zatroubí v 16 hodin.
„Kostým je dělaný podle uniformy vysloužilého vojáka z první světové války. Právě ti prý kdysi službu vykonávali. Mám na sobě kabát a čepici, v rukou držím halapartnu a lucernu,“ informuje Holub.
Mezi důležitou součást jeho výstroje patří také trumpeta, která je velkou raritou. Pochází totiž z roku 1888. Od té doby ji v Domažlicích používali všichni ponocní.
Muže, který vykonával tuto profesi, měla v minulosti každá větší obec. Jeho úkolem bylo držet stráž v noci, v době, kdy všichni ostatní spali. Pokud se stala nějaká mimořádná událost jako vpád cizích vojsk, útok lupičů nebo třeba požár, vyvolal v obci poplach, kterým ostatní varoval.
