Město jako majitel budovy nedávno začalo s rekonstrukcí. „Kompletně měníme všechny výlohy a část fasády. Máme také vybrané nájemce,“ sdělil radní pro ekonomiku David Šlouf.
Od roku 2008, kdy podnik definitivně zavřel, se zde vystřídalo několik provozovatelů. Žádný z nich ale nevydržel moc dlouho. Navíc zástupci města po celou dobu trvali na podmínce, aby se jednalo pouze o občerstvení. Ze svého názoru nakonec ustoupili.
„Po neúspěšných pokusech s lahůdkami jsme nabídku rozšířili. Výběrové řízení vyhrála firma, která tady vytvoří designové studio, obchod a coworkingovou dílnu, kde si lidé mohou udělat nějaký originální produkt. Podstatné je, že místo zase ožije. Doufám, že činnost bude tentokrát úspěšná a potrvá,“ uvedl Šlouf.
Hotovo bude v květnu. Pak se nastěhuje nový nájemce. Ten ještě ladí poslední detaily, a především čeká na podpis smlouvy. Náklady na opravy se vyšplhají na 3,6 milionu korun. Oproti tomu cukrárna Sluníčko vedle někdejšího bufetu Adrie se zásadně měnit nebude.
„Cukrárna zůstane. Jen se jí ujme někdo jiný,“ uzavřel radní pro ekonomiku.
Na rekonstrukci dohlížejí odborníci. Šestipodlažní budova, která vznikla v letech 1931 až 1932 a navrhl ji architekt Friedrich Lehmann, je totiž památkově chráněná.
Opravy byly nutné
Západní průčelí je osazené mramorovými reliéfy Merkura a Ceres od významného tuzemského sochaře Ladislava Šalouna.
„Ve své kategorii staveb ze třicátých let minulého století patří k nejkvalitnějším realizacím v Plzni. Obchodní a obytný dům původně vlastnila italská pojišťovací společnost Riunione Adriatica di Sicurta v Terstu. Odtud se později vžil název Adrie,“ nastínil referent památkové péče plzeňského magistrátu Petr Bukovský, který má akci na starosti.
Zub času se podepsal například na obkladech nebo skleněných výplních v přízemí objektu, kde sídlil už zmíněný bufet.
„Výlohy už mají něco za sebou. Kromě toho je po revoluci nájemník doplnil nerezovým plechem. Některé kamenné desky z pláště budovy už odpadávaly, byly provizorně kotvené. Celkový stav v posledních letech nebyl dobrý. Dveře byly zkřížené, nešly otevírat, a tak byl zásah už nevyhnutelný,“ zhodnotil Bukovský.
Podle plánu by se měla budova, tedy alespoň její zevnějšek, přiblížit ke vzhledu ze 30. let.
„Vycházíme mimo jiné z dobových snímků. Původní kamenný obklad stavitelé dovezli ze zahraničí, proto jsme vybrali dostupný materiál podobný tehdejšímu. Stejné je to s kovovými rámy výloh, u kterých jsme potřebovali snížit úniky tepla. Snažíme se vše udělat citlivě s ohledem na kvalitní architekturu a zároveň funkčně,“ uzavřel.
