Ano, děsivá je podobnost nacistických praktik s komunismem, který přišel potom. To je i v názvu mojí knihy – Práce je čest. Nazval jsem to tak schválně, protože tahle hesla byla neskutečně podobná. Komunistická propaganda o pár let později jen plynule navázala. Na transparentech z protektorátu stálo Práce je čest a za komunistů se najednou zdravilo Čest práci. Lidové milice měly obdobu v SA, Den armády ve Dni wehrmachtu, sbírku na bojující wehrmacht v 50. letech vystřídala sbírka na bojující Koreu, shromáždění na náměstích, odborové rekreace, atd....

Zdroj: https://plzen.idnes.cz/plzen-skodovka-protektorat-druha-svetova-valka-ftt-/plzen-zpravy.aspx?c=A180523_134902_plzen-zpravy_vb

Konečně někdo, kdo to zcela jasně definoval. Děkuji.

To zní dobře, kde se dá ta vaše kniha sehnat?

Všeho jen do času. Právě Heydrich měl za úkol provést "poněmčení" Čech. Součástí plánu byla "likvidace" cca. 90% obyvatelstva. Čekalo se jen na porážku SSSR. Potom by i ta selanka v Plzni skončila.

Nebo také ne. Ten , kdo by se podvolil, ten by žil.

Válku Československo zažilo až při jeho osvobozování.

Život se skládal žití v protektorátu Čechy a Morava, kdy se chodilo do zaměstnání, za kulturou, sportem, zábavou, ale také se životem v protektorátu mnoho čechů a moraváků křiváctvím sousedů, známých skončili na popravišti, či koncentračním táboře, nebo v kriminále.

keď na slovensku arcibiskup sokol v kázni povedal, že počas vojnovej (prvej, klérofašistickej, vyberte si) Slovenskej Republiky ľudia netrpeli núdzou, demokrati, aktivisti, príslušníci chránených skupín sa išli pominúť od zlosti!

ps - kto si pamätá na časy, keď bývalo bežné pri nedostatku základných potrieb (toaletný papier, krém na obuv, a pod) sa zdôdňovali "vyhorela fabrika". kolegu z moravy na to vždy povedal - za protentokrátu až do '45 také veci bolo bežné dostať v kráme na dedine!

Existuje mnoho falešných českých národních mýtů a chvála každému, kdo se odhodlá je bořit. Pokud nenajdeme odvahu podívat se na naši historii bez předsudků, nikdy se nestaneme sebevědomým národem.

Češi mají mnoho důvodů k tomu být národem hrdým, ovšem svou nevůlí přiznat i své temné stránky si to kazí.

Ale to, že Češi bojovali proti Němcům na frontě, sabotovali a škodili jim, jak mohli žádný mýtus není, to mnohé rodiny zažily a pamatují si to, takže tento článek hovoří jen o části reality.

Kdopak nás asi přirovnal k cyklistům?

Nevím jaká to byla tenkrát idilka, nežil jsem v té době. Ale postačí se podívat na oběti na životech během druhé světové války. Tehdejší ČSR měla z celkového počtu obyvatel ztráty 3,51%, Francie 1,35%, Rakousko 1,57%, Finsko 2,62%, Dánsko 0,08%, Polsko přes 16%, víc jak Německo i SSSR. Ano, zcela jistě se lidé bavili, pracovali, relativně žili v pohodě. Doporučuji všem zajet na Maltu, kterou Němci pomalu nepřetržitě bombardovali, dodnes tam ukazují repliku bomby, která nevybuchla, údajně proto, protože v ní byl písek místo výbušniny a měla byla být vyrobena právě ve Škodovce. Tedy ano, byli lidé, kteří se nestarali, jen aby se měli dobře, byli i tací, kteří udávali a mnohým to dělalo dobře a byli i tací, kteří sabotovali, pomáhali v odboji a mnozí z nich za to zaplatili životem. Myslím, že nemáme sebemenší důvod trpět sebemrskačstvím.

Ale to je zase jen vytržení jedné statistiky z druhé. Jedna věc jsou oběti holokaustu,kde to byly všechny věkové kategorie bez rozdílu pohlaví a druhá věc jsou oběti války jako takové a zde byla většina obětí bohužel v mužské populaci, což pro Rusko znamenalo faktickou demografickou katastrofu a žádný jiný stát na tom nebyl v tomto směru hůře.

Kdyby oni Židé vyvraždění v Polsku bydleli jinde,třeba ve Francii byli by započítáni do jejich statistiky. V případě téhle války jsou oběti holokaustu statisticky odděleny.

„Více než pět měsíců jsem pročítal protektorátní noviny. Den po dni, různé drby, články o tom, jak bylo o víkendu, jak lidi žili, jak a kde byli na výletě, jak oblehli cirkus, když přijel.“

Já nevím, jestli to není podobné, jako si pět měsíců pročítat Rudé právo z osmdesátých let a pak psát knihy o tom, jak tady všechno krásně šlapalo, lidi se měli dobře a nic jim nechybělo. :D

A c Globálu prý byl tenkrát všeho dostatek, podle filmů lidé jezdili na dovolenou běžně k moři do Francie a tak.

HNUS - opět se přepisují dějiny a bezmozci tady tomu ještě tleskají, nakonec se budeme Němcům omlouvat, že nás okupovali, že povraždili a umučili 340 000 Čechů, že měli v plánu 1/3 Čechů poslat na Sibiř jako otroky, 1/3 poněmčit a 1/3 prohnat komínem.

..asi jste si spletla server - tady nejste na Parlamentních listech.

Popsání reality běžného života je podle vás přepisování dějin..?

Nevím, proč to sebemrskačství. Moji předkové se nemají za co stydět a já jim děkuji že přežili a že tu můžu být.

Děda byl mobilizován a nastoupil k jednotce s chutí bránit svou vlast. Že nám mocnosti v podstatě zakázaly se bránit, že naši politici jejich tlaku podlehli, to nezlomilo pouze mého dědu. Takových bylo víc.

Po začátku okupace přišly nové poměry a lidé si zkrátka zvykli. Zvykli si na to, že jsou v tom sami, že jim nikdo nepomůže a že je jen na nich, zda přežijí či ne. Výčitky Londýna, že lidé nevedou odboj a nedělají sabotáže, to byl holý nesmysl. Nejdřív lidem se zbraněmi zakážete se bránit, když jim zbraně vezmete, kážete o nutnosti boje. Řečeno dnešními slovy: trošku schíza, ne?

..já v tom nevidím sebemrskačství.

Zdeněk Roučka prostě napsal knihu o realitě. Myslím, že to lidi bude zajímat víc, než stokrát omílané hrdinství sovětské či americké armády..