"Výjimečně se na start postavím. Nedávno jsem v Itálii odjela závod na horských kolech. Ale tady to bylo náročnější," svěřila se 38letá Neumannová v cíli. Proběhla jím jako sedmá žena v pořadí.
Proč byla Plzeň náročnější?
Protože jsem účast organizátorům slíbila, jsou to kamarádi. Ale to jsem nevěděla, že se budu vracet ze služební cesty z Itálie ze zasedání evropského olympijského výboru. V Praze jsem přistála asi hodinu a půl před startem. Příprava byla špatná, předtím jsem dva dny proseděla na schůzích.
Bylo to na desetikilometrové trati znát?
Byla jsem tuhá, trošku jsem se trápila, na rozcvičení nebyl čas. Ale závod to byl moc hezký, atmosféra taky. A čekala jsem, že za těchhle podmínek ten čas bude horší. (Neumannová 10 km zvládla za 43:29 min., pozn. aut.)
Běh po asfaltu nebolel?
Ve druhém kole. Když už běhám, tak na Šumavě a po lesích. Tvrdý povrch byl nezvyk. Svaly budou dva tři dny bolet, ale přejde to.
Zdá se, že chuť k závodění se vám vrací. Nebo se mýlím?
Kdysi jsem říkala že už nikdy. Teď jsem polevila a připouštím, že sem tam se nechám zlákat. Ale spíš si vybírám jiná odvětví než běh na lyžích. Kdyby mě na běžkách předjížděli rychlejší turisti, tak bych z toho byla smutná (smích). Výjimkou bude jen lednový závod v Itálii na 70 km, má krásnou atmosféru a chci ho zkusit. Jinak si budu vybírat horská kola nebo běh. A nedávno jsem absolvovala Beskydskou sedmičku - extrémní přechod Javorníku na 77 kilometrů. Střídáním chůze - běh těsně pod 18 hodin.
Vážně se vám po závodních běžkách nestýská? Zima se blíží...
A já se těším na sníh. A na sjezdovky, ty mám ráda. Běžky si vezmu občas na Šumavě, ale pojedu si svoje tempo a budu relaxovat.
V Plzni jste prožila část života. Jaké to jsou vzpomínky?
Na rovnátka. Když jsme se odstěhovali, jednou měsíčně jsem sem jezdila na kliniku na Bory. Tatínek, který byl zubař, mě sem vozil za svými kolegy, kterým věřil a považoval je za špičku v oboru. A taky vzpomínám na Borskou přehradu, kde jsem závodila na kajaku. Na Plzeň myslím jen v dobrém.
