Krize mu změnila život, bývalý hoteliér se živí stříháním ovcí

  • 28
Během ekonomické krize odjel podnikatel David Zdrha z Plzeňska na dovolenou na Nový Zéland, tam ho zaujalo stříhání ovcí a udělal si kurz. Nyní už zvládne ostříhat jednu ovci za minutu, občas ale utrží i kopanec.

Kolem 120 tisíc ovcí už ostříhal David Zdrha z Nezvěstic. A to nejen v Česku, ale také v Německu, Itálii, Austrálii a na Novém Zélandu. Právě v posledně jmenované zemi se řemeslu naučil.

„Odletěl jsem tam v roce 2009. V Čechách jsem podnikal jako hoteliér, přišla ekonomická krize a tak jsem si řekl, že bych si mohl udělat delší dovolenou na Novém Zélandě. Po roce se mi tam zalíbilo a rozhodl jsem se zůstat déle,“ vypráví Zdrha.

Tehdy začal u protinožců i pracovat. Dojil krávy, pracoval v lese, stavěl ploty a trhal mandarinky. A pak nahlédl do práce střihačů ovcí.

Zaujala jej natolik, že se rozhodl přihlásit do kurzu, kde se tato dovednost vyučovala. „Jednomu instruktorovi jsem volal tak dlouho, až kurz otevřel kvůli mně. Sehnal ještě dalších sedm lidí. Bylo to ale tak fyzicky náročné, že jsme po prvním dni zůstali jen čtyři,“ popisuje nesnadné začátky.

Pak ho místní farmář oslovil, zda by mu pomáhal na farmě, a Zdrha souhlasil.

Před odletem na Zéland ho to ke zvířatům nijak netáhlo. „V životě by mě to nenapadlo. Poprvé jsem se ovce dotkl až na střihačském kurzu,“ sděluje Zdrha.

Doba ostříhání ovce je různá. „Záleží hlavně na kvalitě vlny. Mohou to být dvě minuty i více. Dvacet ovcí do hodiny ostříhám téměř vždycky. A když jsme na soutěži, zvládnu ovci i za minutu,“ říká střihač, jehož největším soutěžním úspěchem je stříbro na mistrovství republiky.

Stříhat ovce jezdí v současnosti po celé republice. Potřebuje k tomu jenom strojek a nabroušené hřebeny a nože.

„Důležité je, aby majitel dokázal ovce zavřít a aby byla zvířata suchá. Když jde o velké stádo a stříhá se venku, mělo by také být příznivé počasí. A prostor musí být na rovině,“ informuje.

Mladší ovce kopou, starší jsou vychytralejší

Hlavní na celé práci je prý to, aby ovce správně seděla. „Když ji máte dobře posazenou, mašinkou zajedete do vlny. Jakmile s ovcí bojujete, hrozí, že spadne nebo že ji říznete,“ vysvětluje Zdrha.

Každá ovce se při stříhání chová jinak. Záleží na plemeni a na věku. „Zatímco mladší kopou kolem sebe pořád, ty starší jsou vychytralejší. Skoro to vypadá, že se snaží vystihnout správný moment, kdy by se mohly vytrhnout,“ říká střihač.

Přestože ovce vypadají jako neškodná mírumilovná stvoření, může jejich stříhání přinášet i nebezpečí.

„Jednou mě na Zélandu kopla ovce do hlavy. To nebylo nic tak hrozného. Když jsem ale dojel domů, začala rána mokvat a udělala se na ní boule. Místní doktor si s tím nevěděl rady. Až v nemocnici mi specialista řekl, že jsem od ovce chytil příměť pyskovou, hnisavý zánět kůže. Dal mi léky a zmizelo to,“ vzpomíná Zdrha.