Pavla Sojková (vpravo) z Kostelce se stará o mentálně postiženou Ivanu a jejího...

Pavla Sojková (vpravo) z Kostelce se stará o mentálně postiženou Ivanu a jejího druha. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Žili jako zadlužení poustevníci. Mentálně postižených se ujala sousedka

  • 28
Mentálně postiženým sousedům pomáhá Pavla Sojková z Kostelce na Tachovsku. Stala se jejich opatrovnicí a pomohla jim vyřešit dluhy i překonat vážné zdravotní potíže.

Pětačtyřicetiletá Ivana a její sedmapadesátiletý druh žili podle Pavly Sojkové jako poustevníci. „Nikdo se o ně nestaral, třeli bídu s nouzí, navíc měli dluhy a byli nemocní,“ vypráví Sojková.

Poté, co obec poslala k soudu návrh na zbavení svéprávnosti obou postižených, stala se Pavla Sojková jejich opatrovnicí a vyřizuje za ně veškeré záležitosti.

„Jsme strašně rádi, že se paní Sojková o oba stará. Obec by na to totiž neměla peníze ani kapacitu. Na radnici pracují jen starosta, místostarostka a účetní a obec má v opatrovnictví další dva místní občany,“ uvedl starosta Kostelce František Trhlík.

Pavla Sojková se opatrovnicí stala proto, že jí bylo sousedů líto. „Měli dluhy, které tajili, kterým nerozuměli. Oba dělali za minimum, pán pracoval v Alfrédově za čtyři tisíce korun měsíčně, každý den tam jezdil na kole, protože jiné spojení nebylo,“ říká Sojková.

Zlom nastal ve chvíli, kdy soused onemocněl. „Měl díru v plicích, čtyřicítky horečky, každý den jsem za ním jezdila do nemocnice. Doktor říkal, že mu selhávají všechny životně důležité orgány. Nakonec se z toho dostal,“ vypráví Sojková.

Podle ní byly velkým problémem dluhy. „Pán měl například za pobyt v nemocnici zaplatit pět tisíc korun, které neměl, tak jsem požádala o pomoc starostu. Jemu se - společně se sociálními pracovnicemi ve Stříbře - podařilo dosáhnout oddlužení. Tím se vše dalo do pohybu a starosta se mě zeptal, jestli mě může navrhnout na opatrovnictví,“ vzpomíná na události staré pět let Pavla Sojková, která tehdy byla na mateřské dovolené s dcerami ve věku dva a pět let.

Sousedova nemoc ale nebylo to nejhorší. Jeho družka totiž onemocněla rakovinou prsu.

„Vozila jsem ji k lékaři - nejdříve na mamograf, na operačním minisálku v Tachově jí pak vyndali bulku a ukázalo se, že je to zhoubný nádor. Jeli jsme tedy rychle do nemocnice ve Stodu na chirurgii, chtěla jsem hned vyběhat operaci, ale kámen úrazu byla žádost o opatrovnictví, která ležela u soudu rok. Proto mi Ivanu nepřijali v nemocnici, znovu jsem tedy volala pana starostu, že vše musí u soudu popohnat, aby neumřela. Po týdnu naštěstí nastoupila do nemocnice,“ vzpomíná Pavla Sojková.

Peníze na opatrovnictví

V Plzeňském kraji přibývá lidí, které si berou obce a města do opatrovnictví. Starostové si ale stěžují na to, že zvlášť pro malé obce je opatrovnictví bez toho, že by tato činnost byla státem placená, velmi náročné. Ministerstvo vnitra, která má opatrovnictví na starosti, proto nyní pracuje na změně, která by měla do obcí přinést peníze navíc. Odhad je, že to bude asi půl miliardy korun.

Když se sousedů ujala, živořili s několika tisíci měsíčně, dnes je to o řád víc, protože oba mají přiznaný plný invalidní důchod a k tomu ještě dávky v nouzi.

„Začínali jsme na 400 korunách pro oba - plus několik tisíc, které si vydělali. S žádostí o sociální dávky mi pomohl jeden stříbrský advokát, který se vzdal odměny, aby pomohl dobré věci,“ vzpomíná Sojková.

Raduje se i z toho, že situace obou postižených se zlepšila natolik, že jim mohla založit spoření. Kdyby se něco stalo, potřebují nějakou rezervu.

Sousedům může Pavla Sojková pomáhat i díky tomu, že její manžel je živnostník. „Třeba i já budu potřebovat někdy pomoci,“ říká žena, která je ráda, že jde příkladem i svým dětem. „Ukazuji jim, jak se to má na světě dělat,“ doplňuje.

Pavla Sojková připomíná, že sousedům pomáhá i její manžel. „Například jim připravuje dřevo na zimu. Je mi na světě o něco lépe, když mohu někomu pomoci,“ říká žena.