S předstihem se na druhou vlnu koronaviru snažili připravit kantoři umělecko-průmyslové školy Zámeček v Plzni.
„Když jsme věděli, že se schyluje k zavření škol, zavedli jsme blokově praxi. Bylo nám jasné, že určité práce není možné na dálku vůbec zvládnout. Jen těžko budete třeba sekat do kamene v panelovém bytě. Nicméně někteří studenti, kteří mohli a chtěli, si kámen vzali domů,“ nastínila ředitelka Zámečku Renata Šindelářová.
Jedním z nich je Jan Kotlaba, který studuje sochařství. Prozatímní zázemí si udělal u rodičů v malé vesnici Babín u Horažďovic na Klatovsku, kam si dovezl potřebný materiál.
Potřebuje mít maturitní práci, pískovec má doma
Aktuálně se věnuje dvěma bustám z pískovce. Dokončuje portrét Panny Marie a zároveň se pouští do maturitního úkolu - ztvárnit Jana Křtitele.
„Je potřeba začít včas, protože socha má dost ozdobných prvků. Výhodou je, že jsem buď na zahradě, nebo uvnitř v tátově dílně. Ale každý takovou možnost nemá,“ uvědomuje si.
Běžný režim a kontakt s pedagogy a spolužáky mu scházejí. „V ateliéru mi učitel hned ukáže, co je potřeba změnit, teď to bohužel nejde,“ zalitoval.
Pedagogové ze Zámečku vedou hodiny online podle klasického rozvrhu. Praxe je především o samostatné práci a následných společných konzultacích. „Ti, kteří nemají přístup k materiálu, třeba modelují nebo se věnují jiným věcem. Ke každému přistupujeme individuálně, jinak to v této situaci ani nejde,“ uvedla Šindelářová.
Distanční výuka zamávala i se vzděláváním na plzeňské konzervatoři. Některé předměty kvůli ní museli kantoři prozatímně zrušit.
„Jde o komorní nebo orchestrální hru či ansámblový zpěv. Naši žáci přišli na jaře o druhé pololetí, teď přichází o první pololetí, čili letošní rok letí komínem. To se jistě na úrovni znalostí a dovedností odrazí. Studium hudby na opravdu špičkové úrovni nelze přes počítač realizovat,“ sdělil ředitel konzervatoře Miroslav Brejcha, který učí klavír a komorní hru.
Tvrdí, že většinu předmětů dokážou nahradit díky online hodinám, ovšem jejich kvalita je na zhruba 80 procentech prezenční výuky.
Na konzervatoři je kontakt učitele se žákem nutný
„Na začátku studia nové skladby je to většinou bez problémů. Opravíte rytmus nebo špatné noty. Ale když potřebujete detail dynamiky či zvuku, to už přes počítač zkrátka nejde. Obtížné je to třeba u zpěváků, kteří teprve poznávají, jak správně dýchat nebo pracovat s hlasem. Osobní kontakt učitele a žáka je tady nutný a nenahraditelný,“ popsal.
Krušné chvíle občas zažívá mistrová ze střední odborné školy a učiliště v Horšovském Týně Anna Puhanová, která má na starosti cukrářky z prvního a druhého ročníku.
„Z osnov vybírám jenom základní věci, které si děvčata mohou sama doma připravit. Dopředu jim posílám videa s postupem, pak dostanou domácí úkol, který připraví, nafotí a pošlou mi ho. Když si neví rady, mohou kdykoliv zavolat,“ líčila.
Puhanová doufá, že ministerstvo praxe brzy povolí. Podle jejího názoru je největším problémem pomalé tempo výuky.
„Rozhodně jedeme pomaleji. Běžně bychom toho stihli daleko víc. Ale já mám samé šikovné holky, což je důležité. Výpadek snad doženeme. Všechny spolupracují a mají o cukrařinu zájem,“ uzavřela.
Stavební řemesla na dálku dělat nejde
Ředitelka školy Miluše Fousová však upozorňuje, že pro určité obory je podobný scénář nereálný. „Takoví opraváři zemědělských strojů si doma nebudou spravovat traktor, když ho buď nemají, nebo to ještě neumějí. Komplikace máme i s řidičskými průkazy, které mají žáci povinně získat. Nevím, jak to všechno doženeme,“ přemítala Fousová. Uvítala by, aby se do školy mohli co nejdříve vrátit hlavně maturanti a učni posledních ročníků.
Stejný názor má Miloslav Šteffek, který stojí v čele plzeňského stavebního učiliště. „Nejvíce to odnesly letošní absolventské ročníky. Rozhodně jsem pro, aby se praktická výuka, která je pro nás klíčová, co nejrychleji obnovila, byť rozdělená na skupinky. Stavební řemesla na dálku skutečně dělat nejde. Doma si jen těžko postavíte zeď,“ zdůraznil.
