Bronzové tenistky Lucie Šafářová (vlevo) a Barbora Strýcová při medailovém...

Bronzové tenistky Lucie Šafářová (vlevo) a Barbora Strýcová při medailovém ceremoniálu v Riu. (14. srpna 2016) | foto: Michal Růžička, MAFRA

Strýcová veze do Plzně bronz. K olympiádě vzhlížela s pokorou, říká otec

  • 0
Olympiáda přinesla v sobotu neobvyklou podívanou. Souboj o bronz v ženské tenisové čtyřhře svedly dvě rodačky z Plzně. Barbora Strýcová po boku Lucie Šafářové proti Andree Hlaváčkové s Lucií Hradeckou. Cenný kov získala prvně jmenovaná, která původně na hrách v deblu ani startovat neměla.

Je to paráda, naprosto úžasná věc. Vždyť je to placka z olympiády! Bára si ji strašně moc přála a teď se jí to splnilo.

Tak v neděli komentoval bronzový úspěch své dcery Jindřich Strýc. „K olympiádě vždycky vzhlížela s velkou pokorou.“

Je to paradox, čtyřhru přitom v Riu Barbora původně ani hrát neměla. Až neúčast Plíškové jí dala šanci vybojovat s Lucií Šafářovou olympijský bronz. „A byly to nervy. Vynervený jsem byl, jako bych uběhl sto kiláků,“ smál se.

Strýc ale přiznal, že daleko víc si užil zápas proti sestrám Williamsovým nebo semifinále s ruským párem Makarovová - Vesninová.

„To byl úžasný debl, naše holky hrály fantasticky, bohužel na finále ani to nestačilo. Rusky pak neudělaly chybu,“ líčil otec Strýcové poté, co v neděli dopoledne absolvoval vyjížďku na kole. Na zotavenou.

S dcerou mluvil po zápase jen chvilku přes skype.

„Hned letěla na další turnaj do Cincinatti, je to peklo, tenhle tenisový kolotoč,“ mínil. I proto prý v Riu neproběhla ani žádná velká oslava. „Ony ani holky moc slavit nemůžou, vždyť je za chvilku čeká US Open. Ale pak se Bára vrátí do Plzně a něco jí rozhodně přichystáme, bude to velké,“ plánuje nadšeně.

Strýc také přiznal, že při sledování bitvy o bronz měl smíšené pocity. „Bylo smutné, když bylo jasné, že jeden český pár zůstane bez medaile.“

Cítil s Andreou Hlaváčkovou, další Plzeňankou, která stála na kurtu proti jeho dceři a překonávala velkou bolest, kterou jí způsobil míček vypálený v semifinále z rakety Martiny Hingisové.

Barbora i Andrea vyrůstaly na kurtech v Borském parku, dodnes tady často trénují. Do Plzně se rády vracejí, i když většinu roku tráví na cestách po světě. Otec Hlaváčkové je navíc prezidentem zdejšího tenisového klubu.

„Už to, že v utkání o bronz jsme měli dvě hráčky, které vyrůstaly na Slavii, je obrovský úspěch klubu. Byť je mi jako otci smutno, holkám k bronzu gratuluju a Báře samozřejmě obzvlášť,“ vzkázal z dovolené v Itálii Jan Hlaváček, sám bývalý ligový tenista.

Před čtyřmi lety přivezla z Londýna do Plzně olympijské stříbro jeho dcera, v Rio de Janeiro vybojovala bronz Strýcová.

Sny jsou od toho, aby se plnily

Na Hlaváčkovou, která poslední duel odehrála se zlomeninou kůstky za okem, tentokrát zbyla ta hořká čtvrtá příčka.

„Všichni doktoři i Lucka (Hradecká) mi řekli, že mi rozumí, že chci jít hrát, ale že mi to vůbec nedoporučují. Že je to na mně. A já jsem do toho šla. Doufala jsem v zázrak, který se ale nestal,“ prohlásila Hlaváčková.

I ona zaslouží obdiv a respekt. Potvrdila, jak velkou bojovnicí je. A po utkání se přátelsky objala i s radující se Strýcovou. Ta se už v roce 2000 stala v San Remu mistryní Evropy ve dvouhře, ve čtyřhře byla druhá.

Dovolím si i jednu osobní vzpomínku. Když jsem s Barborou před lety, to jí bylo nějakých dvanáct let, seděl u rozhovoru, její tatínek byl u toho a občas se dceru snažil popíchnout k delší odpovědi.

„To víte, že jsem snil o tom, že se dostane na vrchol. Ale popravdě, zdálo se mi to tehdy hodně sci-fi,“ rozesmál se v neděli při té vzpomínce otec Jindřich Strýc. Jenže sny jsou od toho, aby se plnily.