V jedné začínající firmě v Plzeňském kraji založilo pět lidí odbory. Než svůj záměr stačili oficiálně sdělit vedení firmy, dostali všichni výpověď.
U dalšího velkého zaměstnavatele v kraji probíhalo představení dvou zakládajících členů odborové organizace za účasti 19 lidí z managementu firmy. Manažeři začali oba zaměstnance takzvaně grilovat otázkami týkajícími se jejich práce. Ti si založení odborů nakonec rozmysleli.
I s takovými situacemi se odboráři setkali. Podle nich firmy hledají skuliny v novém občanském zákoníku, díky kterým by mohly vůči zaměstnancům přitvrdit. Právník Odborového svazu Kovo Vladimír Štich přesto tvrdí, že se firemní kultura v regionu zlepšuje.
Někdy podle odborářů stačí, aby dorazil německý vlastník, a chování českého managementu se ve vztahu k odborům rázem zdemokratizuje.
Říkáte, že se firemní kultura související s odbory zlepšuje. Jak se to projevuje?
Lidé zakládající odbory už nejsou tak pranýřováni. My z vedení OS Kovo ale zaměstnance nepovzbuzujeme k tomu, aby odbory zakládali. Tento impulz musí přijít od nich. Ale když se na nás někdo obrátí s prosbou o pomoc, poradíme.
S kterými problémy se na vás pracovníci nejčastěji obracejí?
Většinou je to otázka pracovní doby, což je největší svízel. Problémy jsou i s dodržováním přestávek, placením přesčasů, špatným rozvrhováním pracovní doby.
Stává se často, že přesčasy nejsou uhrazeny?
Stává se to, ale spíše jde o minimum případů, protože se snažíme předcházet tomu, aby se zaměstnanci jen podřizovali zaměstnavateli, který řekne, teď nechci, abyste dělali, a teď chci, abyste pracovali sedm dní v týdnu od rána do noci. Tím se lidem rozpadá rodinný život a jeho plánování.
Takže to dopadá například i tak, že pracovník je třeba měsíc stále ve firmě a pak týden doma?
Také se to stává. Uvedu konkrétní případ. Zaměstnanec má syna, perspektivního hokejistu, a vozí ho po trénincích. Jenže neví, jestli půjde v sobotu nebo v neděli do práce, protože zaměstnavatel mu to řekne třeba jen den předem. Problém je, že zaměstnanec podepsal v dodatku pracovní smlouvy, že může být informován 12 hodin před výkonem práce.
Zaměstnavatel tedy hřeší na to, že se zaměstnanec bojí o práci a kývne na všechno?
Přesně tak. Souvisí to s liberalizací pracovního práva a novým občanským zákoníkem. To, co nejde uzavřít v rámci kolektivního vyjednávání v kolektivní smlouvě, se dá udělat dodatkem k pracovní smlouvě, který se dohodne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
To je novinka vycházející z občanského zákoníku?
Není to novinka, ale teď se s tím setkáváme v masovějším měřítku a je obtížné to napadnout, protože obě strany se dohodly. Pokud nejde o zákoníkem přímo zakázanou úpravu nebo nejde proti zásadám, musel by jít člověk k soudu. Ten by musel konstatovat, že dohoda je neplatná.
Co tedy zaměstnancům radíte? Aby neuzavírali dodatky?
Požádat o radu přicházejí jak jednotlivci, tak odborové organizace. Ty se pak snaží na nástěnkách nebo při komunikaci se zaměstnanci upozorňovat na zákoutí ujednání, která mohou mít hodně negativní důsledky.
Občanský zákoník má přes tři tisíce paragrafů
Je nový občanský zákoník pro zaměstnance přínosem?
Problém je, že má 3071 paragrafů, což je ohromné kvantum informací, které normální člověk není schopný vstřebat, a zaměstnavatelé nebo hlavně jejich právní zástupci se v něm učí orientovat a využívají skulin, které tam jsou. A my musíme jít s dobou a musíme ty skuliny rovněž nacházet.
Problém tedy je, že jde o novou normu, a než se v ní zorientuje zaměstnavatel i zaměstnanec, můžeme se dočkat neblahých věcí?
Problém je, že nejsou stanoveny žádné výklady občanského zákoníku, to přinese až doba. My jsme dnes v situaci, že zákoník umožňuje precedenční výklad i na základě výroků soudů nižších stupňů, zatímco předtím tuto funkci plnily nejvyšší soudy. Pokud pracovně-právní kolegium Nejvyššího soudu vydalo judikát, tak byl závazný. Občanský zákoník ale umožňuje, aby se postupovalo i podle výroků okresních soudů. Musí se tedy sledovat, co se v kterém okrese rozhodlo. Je to tedy i o informovanosti právních zástupců.
To ovšem může být i pozitivní, nebo ne?
Určitě, ale automatizované systémy právních informací se musí zásobit informacemi. Situace už se ale zlepšuje a významné rozsudky okresních soudů se tam dostávají. Systém však není veřejně dostupný, ten si musí každý zaplatit.
