V malé firmě na Plzeňsku založili pracovníci před třemi roky odbory. Po nátlaku zaměstnavatele po půlroce podnik opustili - i když s dvojnásobným odstupným. Vedení firmy bylo ochotné peníze obětovat, jen aby se „rebelů“ zbavilo.
V podobných situacích by měl nyní pomoci nový institut, který lze nazvat utajeným členstvím v odborech. V západních Čechách využívá odborový svaz Kovo tento typ členství od začátku loňského roku.
„Říká se mu seskupení členů. Profesionální pracovníci odborového svazu Kovo vyjednávají za zaměstnance,“ vysvětlil předseda regionální rady Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jindřich Brabec.
Vedení společnosti tedy neví, kdo je jmenovitě v odborech, ani kolik lidí odborový svaz zastupuje. Profesionální odboráři musí jen notářsky doložit, že ve firmě odbory působí. Podmínkou je, aby se přihlásili minimálně tři zaměstnanci. Odboráři pak mohou podepsat kolektivní smlouvu, ve které může být ošetřeno zvýšení platů nebo zlepšení pracovních podmínek.
Utajené členství už se objevilo v několika západočeských firmách.
„Aktuálně funguje jedno seskupení v Karlovarském a jedno v Plzeňském kraji,“ uvedl vedoucí regionálního pracoviště odborového svazu Kovo Ivo Kužel.
Institut utajených odborů by podle všeho uvítali ve firmě Borgers Rokycany, kde se minulý týden vzbouřila část zaměstnanců (psali jsme zde). Ti na několik hodin přerušili výrobu. Nesouhlasili totiž s novým způsobem vyměřování odměn. Ale protože na pracovišti neexistuje odborová organizace, zbývalo pracovníkům jen uspořádání divoké stávky.
„Kdybych o tomto způsobu vyjednávání věděla, utajené odbory jsem v Borgersu založila,“ svěřila se pětapadesátiletá Zuzana, která z firmy odešla před rokem ze dne na den po patnácti letech práce.
„Bylo to kvůli neshodám s vedením firmy ohledně mezd pro moje podřízené,“ popsala žena.
Členství může zveřejnit jen část lidí
Utajené členství může zabránit tomu, aby na oficiální odboráře firma vyvíjela nátlak. Ten v mnoha případech vrcholí zánikem odborové organizace. „Firma na pracovníka vyvíjí nátlak například formou výtek ohledně kvality práce,“ uvedl Ivo Kužel.
Připomíná, že seskupení členů může fungovat i tak, že část lidí zveřejní svoje členství a část odborářů je utajená. „Takto se to děje v jedné firmě, kde s naší pomocí jednají dva lidé s vedením a ostatní jsou skrytí,“ popsal Kužel.
Seskupení členů podle něj nemusí sloužit jen k utajení členů, ale i k tomu, že v první fázi učí profesionální odboráři nové členy, jak se v této činnosti pohybovat. A například po roce se seskupení transformuje na základní odborovou organizaci, která už musí mít všechny náležitosti, jako zápis do spolkového rejstříku anebo musí vést účetnictví.
Cesta transformace v Přešticích
Cestu seskupení členů a následnou transformaci na klasickou odborovou organizaci zvolili ve firmě IAC Group Přeštice. V této pobočce firmy pracuje 800 lidí. Předsedkyně odborové organizace Iveta Štychová uvedla, že výhodou bylo to, že vedení firmy vznik odborové organizace přivítalo.
„Alespoň získalo informace o požadavcích zaměstnanců. Podařilo se nám pro loňský i letošní rok vyjednat tříprocentní zvýšení mezd a zvýšení příplatků za noční služby. Některým zaměstnancům se zvedla mzda dohromady o 3,5 procenta,“ popsala Štychová, která před založením odborů byla zvolená do rady zaměstnanců IAC Group Přeštice.
Rada zaměstnanců v některých firmách funguje jako poradní orgán vedení, ale nemá - na rozdíl od odborové organizace - kompetenci vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvu.
Štychová se stýká s odboráři ze zahraničních poboček IAC Group a říká, že v západoevropských firmách jsou odbory běžnou věcí a kolektivní vyjednávání probíhá na vyšší úrovni, než je to zvykem v různých firmách v Česku. „V tuzemsku mají zaměstnanci z odborů zatím spíše strach,“ uvedla.
